PUNKL – Online magazín studentů GYBONu

19. února v Jesličkách vystoupil, dnes již Brnem skoro adoptovaný, Ondra Macl s přáteli. Volně a zdařile navázali na úspěch jejich podzimního představení. Jednalo se o večer poněkud melancholičtěji laděný, provázaný vztahovou a rodinnou tématikou. Na jevišti se předvedli: Ondra a Tadeáš Maclovi, Honza, Zorka a Adéla Černíkovi, notebook Toshiba, za nímž seděl Jan Holman, jako hosté Michal Zahálka, Tereza Plašilová a oběšenec.

Představení začalo uvolněně a vtipně zparodováním televizní znělky jedné nejmenované televize. Hned v Ondrově úvodu mě zaujala jedna věta, pro mě osobně asi nejsilnější z celého večera: „… nevím proč je tu oběšenec, nevím proč je tu popelnice a nevím, proč bych měl mít ve všem jasno… „  Atmosféru ztěžklou první písní popisující útrapy stáří rozehnala povedená poznámka o smyslu života v podání Wikipedie.

Dále následovaly skladby o perníkové chaloupce a dívce co už nemá co nabídnout. Zhruba v půli večera se na jevišti objevili první dva hosté – Tereza Plašilová a Michal Zahálka s velice zdařilým a emocionálním textem o odjímání křídel andělům… Ondrův další přednes se vrátil k prvnímu tématu večera – stárnutí a bravurně ho propojil s televizní tématikou. Mezi písničkami a básničkami druhé části stihl Ondra vyslovit moc hezké věnování a poděkování mamince, podpořené lehce pyromanskou show jeho kamarádů z publika, v závěru večera se dostalo i na skladbu pro jeho otce.

Dle mého názoru se jednalo o velice zdařilé představení plné okamžiků s přesahem, přesně tak jak by to mělo být, jen škoda lehkého šrámu v podobě špatného nazvučení, které strhalo některé písničky.

Chvíli po skončení se mi podařilo Ondru odchytit:

Jak bys hodnotil dnešní večer? Myslíš, že dorazilo všech tvých 237 přátel?

Já myslím, že je tu doplnili rodově i druhově příbuzní, ale moc proti světlům moc nevidím, kolik je tu lidí a hodnotit ještě nemůžu, jelikož nemám potřebný nadhled, je to spíš na lidech jak to budou hodnotit oni.

Hodně lidí tě zná jakožto jednoho z předních českých představitelů Slam poetry, co si o slamu myslíš? Jak ses k němu dostal?

Ke slamu jsem se dostal tak nějak omylem – někde jsem viděl letáček a tak jsem si to šel zkusit. Bral jsem to jako autorské čtení, nevěděl jsem jaké to má možnosti. Bylo to zrovna v hospodě Letní kino. Četl jsem si tam takové děsně vážné věci, takové o lásce a takové blbosti, prostě hrozný. Do náhodně vybrané poroty se dostali místní štamgasti, kteří už byli strašně nalití, takže to co jsem já myslel vážně, jim přišlo ohromně vtipný a dávali mi vysoká čísla. Díky tomu jsem se vlastně dostal až do finále.

A jsi spokojený s letošním výsledkem? Plánuješ v tom dále pokračovat?

S vítězstvím? Kdo by nebyl! Mám na slam nějaké nabídky, ale není to moje hlavní vášeň, radši mám věci jako je třeba dnešní večer, kde si to můžu dělat po svém. Na druhou stranu je dobré, že je to hodnoceno i finančně – je příjemné, když tě někam pozvou, dají ti patnácet za večer plus hotel, dopravu.

Kde teď vlastně studuješ?

Studuji v Brně, žurnalistiku a sociální práci a je to úplně nejlepší. Mám to obojí na doporučení, takže mám kamarádky bakalářky, co když potřebuji, pomohou.

Vzhledem k tomu, že jsi z Gybonázia tak se musím zeptat, stýská se ti po Gybonu? Vrátil by ses, kdybys mohl?

Asi ne. Myslím, že jsem si to pořádně užil. Jsem rád za ty roky, za to jaké byly, ale vychutnal jsem si to jednou a jdu zase dál. Nelituji ničeho, co jsem nestihl.

Co Jesličky? Jak ses k nim dostal? Jak dlouho jsi byl žákem?

Dostal jsem se k nim, ne jak jsem se narodil, ale až někdy ve škole. Žákem jsem byl plus mínus osm roků, nevím přesně. Příčinu mého začátku s dramaťákem neznám, asi tak nějak náhodně.

Jsou nějaká představení nebo okamžiky na které rád vzpomínáš, případně něco co bys rád zapomenul, ale nějak se to vytahuje?

Myslím, že obojí existuje. Určitě se mi tu líbilo pár představení, třeba vloni od Pepíka Tejkla. Nemůžu si vzpomenout na jméno, byla tam nějaká sicilská hudba, bylo to pro mě hrozně působivé. A občas bych vymazal nějaké ty dlouhé přednesy.

Poslední otázka, koukal jsi na stránky Punklu? Co na ně případně říkáš?

Viděl jsem to, když to teprve vznikaly, ale hrozně se mi líbí ta aktivita. To že jste na internetu je velký pokrok. Děkuji paní Kulhánkové a všem ostatním z učitelského sboru, co takovéto aktivity studentů podporují. Zlatá každá takováhle snaha, ať se vám daří.

Děkuji za rozhovor!

Finále Slam Poetry 2009

Finále Slam Poetry 2008

Jestli chcete být členem Ondrova fanclubu, nebo vás jen více zajímá, tak na Facebooku je přímo tady.

Tags: Autor: David