Hned ze začátku musím říct, že moje hodnocení se bude vztahovat pouze k záznamu hry – mluvenému slovu. Na poslední Cimrmanovský počin České nebe jsem se neklepala tři měsíce dopředu, ale ano – byla jsem ráda, když mi pod ruku přišel aspoň záznam hry. Tenhle přístup se možná vyplatil, protože jsem do toho šla bez předsudků – ať už kladných, nebo záporných, a to všechno snad přispělo k celkovému dojmu – byla jsem vážně nadšená a ohromená ničím jiným než genialitou!
Tradičně jsou ke hře připojené semináře, jenž jsou jako obvykle rozděleny na pět úseků. Právě u nich jsem měla menší pochybnosti, jiné semináře byly už zajímavější, poutavější a nápaditější. Zaváhání ale mizí s prvním úderem tónu ze Smetanovy (alias pana Podmáslí) symfonické básně Má vlast a začátkem hry.
Vracíme se do období první světové války a větší část představení se točí okolo sestavení šestičlenné komise v českém nebi, kde se objeví slavné osobnosti české historie (od praotce Čecha, babičky Boženy Němcové, po Karla Havlíčka Borovského). V samotném závěru proběhne volba budoucího krále české země. Ale o obsahu hry už dost. Je potřeba zmínit, že člověk by měl mít minimálně základní přehled v českých dějinách a také v dílech významných osobností, protože většina narážek a replik by jinak vyzněla naprosto hluše.
U mluveného slova se jako problém může jevit prvotní zmatenost a neschopnost zapamatovat si, který hlas ztvárňuje tu a tu postavu. S tímhle menším zádrhelem bych ale nepočítala u divadelního představení, kde tu pravou tvář všem charakterům dodávají barvité kostýmy. Hra na mě ještě zapůsobila dojmem, že všem hercům seděly jejich charaktery na míru. Osobně mě naprosto okouzlila postava neotesaného pohana praotce Čecha v podání Jana Hraběty.
Na jednu stranu musím říct, že je škoda, že hodnotím pouze mluvené slovo, ale na druhou? Vážně to stojí za to, tudíž neváhejte, nastražte uši a směle do toho!
Jak jste na tom vy? Měli jste možnost hru slyšet nebo dokonce vidět? Co vy na to? Jaký máte názor? Zklamala vás hra v něčem, nebo naopak splnila všechna vaše očekávání?
Plky RSS Feed
Hned za začátku
musím říct, že jsem hru viděl v divadle, takže můžu podat svědectví takříkajíc z první ruky. Jak si tedy nový Cimrmani stojí na divadelních prknech?
Rozhodně ne špatně. Vezmu to ale postupně. Tedy, úvodní semináře… Tentokrát žádná sláva – část už zazněla v předchozích hrách, část byla vyloženě vysvětlivkou pro pochopení hry, která měla následovat, a konečně: část byla nová. Nové texty byly „cimrmanovským standardem“, tudíž pobavili. Samotná hra se mi pak také líbila. Celkově bych ji označil jako úctyhodnou tečku v tvorbě Járy Cimrmana. Rozhodně nepřekonává legendární Záskok, Akt či Vyšetřování ztráty třídní knihy, atp., a ani si to neklade za cíl, ale na druhou stranu mne oslovila více než třeba Cimrman v říši hudby.
A propos…vrchol tvorby L. Smoljaka a Z. Svěráka České nebe rozhodně není, avšak vysoce nastavenou laťku předchozích her neshazuje. Ano, pánové: „přejít, přeskočit,ale hlavně nepodlézat“. A to se myslím povedlo.