Rozhodně ne špatně. Vezmu to ale postupně. Tedy, úvodní semináře… Tentokrát žádná sláva – část už zazněla v předchozích hrách, část byla vyloženě vysvětlivkou pro pochopení hry, která měla následovat, a konečně: část byla nová. Nové texty byly „cimrmanovským standardem“, tudíž pobavili. Samotná hra se mi pak také líbila. Celkově bych ji označil jako úctyhodnou tečku v tvorbě Járy Cimrmana. Rozhodně nepřekonává legendární Záskok, Akt či Vyšetřování ztráty třídní knihy, atp., a ani si to neklade za cíl, ale na druhou stranu mne oslovila více než třeba Cimrman v říši hudby.

A propos…vrchol tvorby L. Smoljaka a Z. Svěráka České nebe rozhodně není, avšak vysoce nastavenou laťku předchozích her neshazuje. Ano, pánové: „přejít, přeskočit,ale hlavně nepodlézat“. A to se myslím povedlo.