PUNKL – Online magazín studentů GYBONu

Znáte ten pocit, kdy vám něco vrtá hlavou a pořád nevíte, jak to vlastně je? Mně takhle jednou něco hlavou vrtalo (samozřejmě, že to nebyl jenom jeden úkaz, ale tenhle jediný zatím stál za článek). Já jsem totiž dlouhá léta (pokud mě má paměť a wikipedie nešálí, tak od roku 2005) přemýšlela, co je na těch skopčácích jménem Tokio Hotel tak hrozně zajímavého a zvláštního, že dokázali pobláznit tolik lidí. Napsala bych holek, jenže tohle bláznovství se v několika případech týká i osob mužského pohlaví, a já bych byla nerada nařčena z diskriminace. A co že je vlastně to ono o kterém tu píšu? Šílenství, mánie, fanatismus. Tak by se v tomto případě dalo nazvat to původně obyčejné fanouškovství. Každopádně, vždycky mě to zajímalo. Dokonce i v době, kdy jsem tu německou kapelu nemohla ani cítit. A teď jsem se rozhodla, že tomu všemu konečně přijdu na kloub, a vypravila jsem se (na vlastní nebezpečí) na českou fanparty.

Možná se ptáte, proč jsem to udělala. Copak jsem se dočista zbláznila? Upřímně, měla jsme pocit, že ano. Právě já jsem všechny osoby, které se jen slůvkem o Tokio Hotel zmínili, odsuzovala. Já, ta, která přepínala televizi, kdykoli se tam o nich objevila jen zmínka. Přesně já jsem se začala přátelit s lidmi, kteří jejich hudbu zbožňují. A dokonce jsem byla ochotná připustit, že ti lidé jsou relativně normální. A proto, když mi kamarádka poslala pozvánku na tuto akci, netrvalo to rozmýšlení moc dlouho. Protože co by člověk pro článek nevytrpěl, že?

Co že to ta fanparty vlastně je (byla)? Kdo je trochu zasvěcený do fanouškovské problematiky v ČR ví, že český fanklub TH pořádá každoročně dva velké srazy, Vánoční a Narozeninový (na konci léta/v září, kdy mají narozeniny 3 ze 4 členů skupiny, dvojčata Kaulitzovi a bubeník Gustav Schäfer), při kterých se fanoušci scházejí v celkem hojném počtu, aby osobně poznali ty, se kterými je spojuje láska ke kapele. Místo Vánočního srazu se letos ovšem pořádala akce, na které měly fanynky oslavit zveřejnění koncertního termínu pro Českou republiku v rámci evropského turné k novému albu Humanoid a dokázat tak, že se Češi umí také bavit.

Že to byla akce velkolepě naplánovaná, prozrazuje umístění pronajatého klubu. Arena je přímo v centru Prahy, jen několik desítek metrů od Václavského náměstí. Nechyběl také exkluzivní zahraniční host na programu. Opravdového Billa se sice zástupkyním fanklubu přivést nepovedlo, pozvali si ale jeho dvojníka, Mika Müllera z Ruska.

A jak vlastně celá akce dopadla? Věřím, že fanoušci měli radost a svých sto padesáti korun vstupného nelitovali. Z hlediska nezávislého pozorovatele nemůžu tvrdit, že se to nepovedlo. Příchozích bylo víc než dost, ačkoli kapacita klubu nebyla naplněná ani ze čtvrtiny. Program byl bohatý, jen možná ne tak, jak jsem čekala. Mike Müller měl několik hudebních vstupů, kdy zpíval songy z nového alba TH. Pokud bych si vyloženě chtěla rýpnout, jeho angličtina zněla věrohodněji, než ta Kaulitzova. Díky němu se pro plnoleté fanoušky pořádala soutěž v pití pravé ruské vodky. Poctivě se připravovaly fanakce na nadcházející koncert. Právě tohle byla činnost, ve které „tokiohotelačky“ vynikají. Když se podíváme do historie fanklubu, najdeme tam několik zájezdů do Německa, posílání dárků a dopisů, nebo třeba zásluhu o pojmenování mláďat ledního medvěda narozených v brněnské zoo. Přítomné neochudily o své vystoupení ani fanynky napodobující kapelu. A samozřejmě, nesměly chybět ani ‚disko-vstupy‘ s hity všeho druhu. Největší oblibě se samozřejmě těšili písně jejich miláčků.

Když jsem odcházela z klubu, právě za všudypřítomného jekotu probíhalo hromadné focení. Až na cestě na autobus jsem si uvědomila, že i přes počáteční zděšení (dav černovlasých dívek v tmavém oblečení by vyděsil téměř každého) jsem se dobře bavila.

Tags: Autor: Ester