Prozatím jsem se vypravil do předprodeje a zjistil, na co by vás pozvali. Nejrychleji prý zmizely lístky na představení pražských divadel, například na Ptákovinu hranou Činoherním klubem hned v den zahájení festivalu. Dále byl prý obrovský zájem o den Divadla Komedie Praha, který proběhne 27. června. A do třetice o představení Městského divadla Zlín – Sluha dvou pánů.

Osobním typem paní z předprodeje je ruské představení Mrzák Inishmaanský divadla U mostu Perm v režii Sergeje Fedotova nebo den divadla Husa na provázku naplánovaný na 26. června.

Na závěr ještě odkazy na programy – představení a Oper Air.

United Islands

Kdy: 24. – 26. 6. 2010
Kde: Praha (pražské ostrovy a hudební kluby)

Multižánrový pražský festival United Islands se každoročně koná na počátku léta na několika vltavských ostrovech v Praze. Letos ho zahajuje ve čtvrtek 24. června pražská klubová noc, v rámci které se můžete těšit například na Sunflower Caravan v Meet Factory, Please The Trees v Paláci Akropolis nebo slovenské The Swan Bride v Rubínu. Program celé klubové noci najdete tady, věřím, že si tam vyberete.

Samotný festival se bude odehrávat v pátek a sobotu na pražských ostrovech, Janáčkově nábřeží a na afterparty se můžete dorazit do Meet Factory. Těšit se můžete na mnoho českých umělců, ale i na ty zahraniční. Přijede například britský písničkář Justin Lavash nebo jazzová kapela Led Bib. Z těch českých uslyšíte třeba Midi Lidi, Tonyu Graves nebo naše oblíbené hradecké Standby. Celý program najdete opět na oficiálních stránkách.

Rock for People

Kdy: 3. – 6. 7. 2010
Kde: Hradec Králové, Festivalpark

Rock for People se do Hradce Králové přestěhoval před čtyřmi roky. Od té doby je to každoroční velká událost, která se v červenci týká snad každého. Ať už jako návštěvníků, nebo jen jako těch, kteří trpí pod náhlým návalem lidí v MHD. Ale nebojte, letos těch lidí bude snad ještě víc. Organizátoři tentokrát připravili line up, za který by se nemusely stydět ani nejlepší evropské festivaly. Ale počkat! Rock for People už přece patří mezi ty nejlepší, nebo ne? Podle všeho to tentokrát bude opravdu stát za to. Stačilo by se podívat na jedno jediné jméno – Muse. Nejsledovanější kapela současnosti vystoupí v Hradci 5. července v rámci svého letního turné. Poprvé v Čechách a právě tady, to už přece něco znamená. Muse ale samozřejmě nebudou jediným tahákem. Headlinerů je hned několik, vybere si snad každý. Může to být třeba britská kapela Morcheeba, která se po několika letech dala opět dohromady v původní sestavě i se zpěvačkou Skye. Punkáči zajisté ocení kalifornské legendy NOFX, někdo jiný zase The Prodigy, kteří platí za jednu z nejlepších živých kapel. Já osobně bych po listopadovém pražském koncertě musela tvrdit opak, ale kdoví – třeba mě na Rock for People překvapí, třeba jim festivalové prostředí bude svědčit lépe, než hokejová hala…

Stále ještě nevíte, jestli vám cena lístku stojí za to? Neznáte žádnou z cizích kapel, které mají letos přijet? Tady je malý průvodce těmi z našeho pohledu nejzajímavějšími.

The Subways. Mladá britská skupina, která je nyní známá hlavně díky svému hitu Rock’n’Roll Queen, začínala stejně jako všichni ostatní – hráli převzaté písničky a každou chvíli si měnili jméno. Díky soutěži kapel dostali šanci zahrát si na festivale Glastonbury a v roce 2004 si uspořádali na vlastní náklady turné po Británii. V roce 2005 podepsali smlouvu s nahrávací společností a vydali desku Young For Eternity. Od té doby hráli na mnoha festivalech, mezi ty nejslavnější patří i Leeds a Reading v Anglii. Od té doby stihli vydat další desku a na turné se zastavili letos v březnu i v Čechách. Více informací, videa, fotky a ukázky můžete najít na oficiálních stránkách.

Editors. Čtveřice z britského Staffordu je poslední dobou označována jako noví Joy Division nebo Echo & The Bunnymen. Těžko říct, jestli je to pro ně plus, nebo ne. Jejich hudba je kombinací indie-rocku a post punku, v jejich tónech můžete slyšet i inspiraci Depeche Mode. Potkali se na univerzitě, kde studovali hudební technologii, teď mají na kontě tři alba a dva ze členů skupiny teď žijí v New Yorku. Vystoupení Editors opravdu stojí za to vidět naživo, ne nadarmo byl jejich pražský koncert v Lucerna Music Baru vyprodaný. Ukázky skladem najdete například na jejich MySpace.

Does It Offend You, Yeah? Další britové, tentokrát z festivalového Readingu. Hrají electro-punk a platí za výbornou festivalovou kapelu. Vydali dvě alba, z nichž druhé – Don’t Say We Didn’t Warn You, vyšlo v březnu letošního roku. V roce 2008 vyprodali své americké turné, loni vyměnili kytaristu za dva nové členy, několikrát si zahráli na slovenské Pohodě a letos konečně přijedou i k nám. Několik skladeb je k poslechu na jejich MySpace.

Disco Ensemble. Finská indie-punková kapela hrající od roku 1996 začínala s coververzemi Metallica a AC/DC. Od roku 2003 stihli na finském labelu Fullsteam Records vydat čtyři desky a nám teď představí svoji poslední, The Island of Disco Ensemble, která vyšla letos v květnu. V Čechách ale rozhodně nejsou poprvé, mají za sebou například vystoupení v Lucerna Music Baru v roce 2008. Ukázky si můžete poslechnout opět na MySpace.

The Feud. Tyhle mladé angličany jsem si nemohla odpustit. Ale co o nich vlastně víme? Dohromady nic moc, možná jen to, že často mění jméno. Najdete o nich zmínky jako o Tantrum nebo Rekoner. The Feud se jmenují jen poměrně krátce, ale už stačili natočit klip k písničce In Between The Lines, která vás určitě chytne. Podle toho, co víme z rozhovoru, se kapela do Čech moc těší, hlavně na naše pivo. Můžete si je poslechnout na MySpace a pak samozřejmě na RfP, 6. července.

Samozřejmě, na Rock for People najdete i spoustu českých a slovenských kapel, zábavu a dobře vychlazené pivo. Mimo to nebude chybět ani, teď už tradiční, Kašpárek v rohlíku. Co všechno tam letos uvidíte a uslišíte, to najdete hlavně na oficiálních stránkách festivalu a přidruženém fóru.

ČTVRTEK:

Ráno popadněte své ratolesti nebo mladší sourozence za ručičku a odvlečte je k Labi. Bude zde pro ně připraveno spoustu atrakcí, kterým určitě neodolají. Upřímně – kdyby to nebylo blbý, do skákacího hradu bych vlezla taky. Zatímco si děti budou hrát, vy můžete zhlédnout vystoupení taneční skupiny T- Bass a následně se zapojit do workshopů. Až odvedete dětičky domů, vezměte si plavky, protože v 16.00 startuje Sprint City Aquathlon, což znamená, že 200 metrů poplavete a pak si jistě stále plni energie zaběhnete 2 kilometry. Jestli budete mít stále přebytečnou energii a vaše rovnováha bude stále dobrá (stánek s pivem nebude daleko), můžete v 17.00 vyběhnout na Trubačovu lávku. Je to poměrně úzký pruh železa na polystyrénu natažený od jednoho břehu k druhému. Před startem vám dají Semtex, vypijete ho a můžete vyběhnout. Letos taky poprvé startuje nová kategorie- běh přes lávku v pohádkovém kostýmu. V 18.10 přijďte podpořit hradeckou osmiveslici, která bude zápolit se soupeřem z Pardubic. Vloni to pro Hradec nebyl vítězný souboj, takže doufám, že letos jim to už nedarujeme! Pomsta bude (snad) sladká! V 19.45 vám Xindl X něco s lítostí oznámí, možná to, že je dysgrafik. Snad nad ním bdí anděl. Potom přijde pastva pro oči. V devět hodin se zde budou promenádovat modelky a možná i modelové. A až budou děti dávno spát, přijde na řadu program s hvězdičkou- Nude lávka pro odvážnější Hradečáky. Ještě se zmíním, že po celý den bude vše v rukou moderátora Pavla Cejnara.

PÁTEK:

Když děti nebudou nabažené ze čtvrtka, můžete je k řece odvést znovu. Program bude asi přibližně stejný. Opět se můžete podívat na skupinu T- Bass a potom vystoupí Hudební divadlo Dětem. Od 15.00 do 20.00 vás budou bavit skupiny PHC a Vyhoukaná sowa. Od půl deváté to bude Děda Mládek ilegal band a v deset se můžete začít svíjet v rytmu starších hitů. Dj Sandokan vám ukáže, co je to oldies disco. Po celé odpoledne bude probíhat teprve druhý pivní festival. Zúčastní se ho 10 pivovarů. Například Primátor Náchod, Svijany, Gambrinus, Holba a Rohovec.

Po celý čtvrtek a pátek můžete zaskočit k U-rampě, kde vám Jan Valenta a Spaceman ukáží, jak se dělá freestyle show.

SOBOTA:

Od 10.00 do 18.00 se můžete pasivně koukat na závody dračích lodí, nebo můžete být trošku aktivnější a s kamarády sestavit tým, kde bude 22 lidí, přihlásit se a soutěžit taky. Po přihlášení vám připraví loď a vše zajistí, takže nebudete muset vynakládat energii navíc. Soutěží se o putovní pohár města Hradce Králové.

Tak přeji hezkou zábavu a doufám, že se tam redakce Punklu s vámi potká!

Xindl X také vystoupí na hradeckých Dnech Labe.

aneb Literární čajovna

Kdy? Ve středu 16. 6. od 14.35

Kde? Na semináři tvůrčího psaní v UČJ

Seminář tvůrčího psaní zve všechny literárně postižené na svou závěrečnou hodinu. Co sebou? Hrníčky, čaj (nebo kávu – jsme proti jakékoli diskriminaci!), knížky, texty (i autorské!) a literárního ducha. Bude se číst, povídat o knížkách a literatuře obecně. Přijďte si na chvíli odpočinout od hektického dohánění známek.

Od 8.6. 2010 do 15.6.2010 se v galerii P v novém pivovaru koná výstava ročníkových prací z výtvarné výchovy. Studenti kvarty A+B pod vedením Zuzany Vízkové představují výtvory všeho druhu. Výstava s názvem „A musíme to dělat?“ má vernisáž 8.6. 2010 v18:00.

Představení začalo krátkým shrnutím důvodů, proč muži vyráží na řeku, doprovázené velice zajímavou plavkovou scénou.

Hned poté se pozornost přesunula k hlavní trojici „námořnických hypochondrů“ ve složení Čapek, Čelko a Maixner, z jejichž vzpomínek jsme se dozvěděli, jak těžké je dostat se coby námořník z domu na řeku. Následoval hudební předěl v podobě Vltavy obohacené o překrásný text s nápěvkem: „Ve člunu trable pominou…“

Trio se chystá na cestu, shání zásoby a loď, ale kde v Londýně sehnat člun na čtrnáct dní, když je plavební sezona v plném proudu? Po urputném vyjednávání v jedné půjčovně získají „Kocábku náram“ a konečně vyráží na plavbu po Temži. Díky jejich životním a plavebním zkušenostem plují závratnou rychlostí 6km/37 historek.

Na řece se setkávají s různými individui, například s královskými kroužkovači labutí. Ti jsou však právě zaměstnáni kontrolou labutě číslo 432, zdravotní stav: „Na chcípnutí a ne a ne chcípnout!“, takže naše trio hrdinů prakticky nezdrží. Během pokračování plavby se dozvídáme další střípky z minulosti plavčíků. Jeden z nich vypráví až hororové story o genocidě večírku londýnské smetánky v podobě „žertovné písně“ interpretované Petrem Čapkem.

Vyčerpaní muži se zastavují v hospůdce na grog, jsou ohromeni obrovskou trofejí, visící nad vchodem – patrně největším pstruhem uloveným na Temži. Postupně se dozvídají, kdo všechno z místních štamgastů ji ulovil a kolikže z ní udělal porcí. Na závěr návštěvy se dozvídají i něco málo o zdejším systému počítání ulovených ryb, zavedeným místními ženami. Určitě by se líbil nejednomu rybáři! Obdivování trofeje ukončí až zjištění, že se jedná o pouho pouhý sádrový odlitek, a krásná věta: „Já ti vždycky říkal, s tvojí představivostí můžeš být spisovatel, ale ne sladkovodní rybář“.

Osádka člunu se plaví dál a oživuje jednu historku za druhou, tu o sýru, tu o plachtění. Posledních pár minut divadelní plavby v podobě Červené řeky doprovodil Martin Čelko na vskutku mini kytaru. Muži se setkávají s trojicí slečen, které si s nimi domluví „náhodné setkání v Londýně“, vzhledem k tomu, že hrdinové jsou vskutku gentlemani a nemohou zklamat přání slečen, otáčí člun a vyráží zpět do Londýna.
Jakožto přídavek celý soubor zazpíval píseň: „Bylo léto, horké léto“.

Představení mohu hodnotit jednoznačně pozitivně, velice se mi líbilo. Ať už textově, či po stránce provedení. Během večera jsem nezaznamenal úsek delší než tři minuty, který by některý z účinkujících neobohatil o pěkný vtip, či životní moudro. Vtěsnat na jesličkovskou scénu tolik lidí v nějaké smysluplné formaci muselo dát autorům hodně práce a úsilí. Klobouk dolu!

Účinkující:
Nadja Barková, Petra Bartošová, Bára Bartoňová, Julie Gončarová, Věra Havranová, Iva Hronešová, Adéla Herbsová, Monika Janáková, Simona Jarošová, Veronika Jarošová, Anna Ježková, Aneta Kohoutová, Michaela Kotěšovská, Marie Lapčíková, Pavlína Mroczkowská, Lenka Novotná, Bohuslava Pávová, Tereza Plašilová, Tereza Procházková, Tereza Vodochodská, Jitka Zadrobílková, Lucie Zoulová, Michal Bednář, Petr Čapek, Martin Čelko, Marek Hajžman, Ondřej Hejna, Jan Kučera, Václav Maixner, Karel Syrůček, Michal Zahálka

Překlad:
Michal Zahálka

Scénář:
Monika Janáková, Jan Dvořák

Krocení davů na scéně:
Monika Janáková, Jan Dvořák

Není to jen tak obyčejný festival! Může se pyšnit celou řadou věcí. Hlavně je to nejdéle trvající amatérský festival na světě. První ročník proběhl v roce 1931 k oslavení Mistrových osmdesátých narozenin a od té doby se koná každý rok. Jeho další plus jsou účinkující ze zahraničí, velký doprovodný program a závěrečný večer se můžete těšit i na velkolepý ohňostroj. Také si můžete v průběhu festivalu, až budete divadlem zcela nabaženi, prohlédnout město Hronov a rodný dům Aloise Jiráska, který se nachází v samém centru města na okraji krásného parku.

Od 30. července do 7. srpna tu budou v ulicích, v divadle, ale i v parcích k vidění různé žánry divadel. Od klasických činoher, loutkoherectví přes experimentální divadlo až po studentské divadelní pokusy. A až se budete divit, že z okolí nevyzařuje žádná rivalita, tak nejste na omylu. Žádná rivalita není totiž potřebná, jedná se o nesoutěžní přehlídku, vše probíhá v klidu, míru a veselé náladě. A pro ty z vás, kteří byste si o svých dojmech z různých představení chtěli podebatovat, tu bude diskusní klub a rozborové semináře.

Ráda bych se ještě zmínila o Klubu (nejen) mladých divadelník JH. Do tohoto klubu se můžete přihlásit, i když jste úplný divadelní začátečník, či už mírně divadelně pokročilý člověk, dále libovolně procházet vámi zvolenými semináři, což přinese určitě do jisté míry spokojení ze seberealizace vašeho uměleckého já. Své znalosti můžete obohatit v různých oborech, jako jsou dramaturgie, režie, jevištní řeč, nonverbální komunikace, scénografie, práce s maskou, akrobacie, pantomima a nebude chybět ani žonglování. Výukou vás budou provázet samí vzdělaní lidé a umělci. Další přihláškou, kterou vyplníte, se můžete ocitnout v Problémovém clubu, kde budete s odborníky moci diskutovat nad předvedenými inscenacemi.

Hlavní program a ani program doprovodný zatím ještě není znám, tak jen doufejme, že bude přibližně stejně dobrý jako vloni. Viděla jsem toho spoustu, představení vtipná, představení zvláštní, představení, která jsem nepochopila, představení dojemná, ale ten nejsilnější dojem ve mně zanechala výstava obrazů a fotek k památce našeho milého, pro divadlo Jesličky nenahraditelného Pepy Tejkla.

Tak plánujte prázdniny a doufám, že se třeba s někým z vás v Hronově letos potkám!

Nabíráme nebezpečnou rychlost

Poslední květnový týden byl ve znamení několika úmrtí. Pro Čechy byla nejspíš nejbolestnější smrt Petra Muka, metalisti truchlí nad smrtí jednoho ze Slipknotů, Paula Graye, a filmové nebe je ochuzeno o osobnost Dennise Hoppera. Tak si tak říkám – kdo umře příště? A zůstane tu ještě někdo?

Všechno ale není tak černé, jak se zdá. To, že na kecy nejsme zvědaví, nám dost dobře v pátek vysvětlili Standby v klubu LaPutika. Nejeden člověk tam propotil tričko. Jen doufám, že žádné děvčátko neskončilo nedobrovolně v křoví. A komu by se snad Standby nelíbili, může si v pondělí jít spravit chuť na Střelnici na koncert Věry Špinarové.

Začíná červen a blíží se konec školního roku. Na malý únik ze světa čtvrtletních písemných prací máte ale ještě nárok o víkendech – 3. – 5. června je v Žamberku JamRock a o týden později, 11. – 13. června, v Milovicích Votvírák. Takže sežeňte kamarády a rozjeďte se tam. Na písemky se přece stačíte naučit o přestávkách

Tak tedy, hodně štěstí v červnu a zůstaňte punklovští

Narodil se roku 1931 v Brně. Do rodiny nepraktikujících židů. Jeho rodiče se krátce po narození mladšího bratra rozvedli a maminka se znovu vdala. Do svých osmi let vyrůstal na zámečku poblíž Brna. Osudová doba kolem let 1938-39 změnila všechno, co mohla. Z vyprávění pana Graumanna:

„9. listopadu 1938 jsme s maminkou jeli do brněnského divadla. Šli jsme městem a uviděli jsme, jak lidé na ulici mlátí židy a rozbíjejí výlohy židovských obchodů. Maminka mě rychle schovala za ozbrojeného strážce, cítil jsem se s ním velmi bezpečně. Ten večer už jsme do divadla nešli.“

V roce1938 se Sudety staly součástí nacistického Německa, zanedlouho poté se v jejich vesnici objevil německý tank. Doma v otčímově kanceláři se jim dokonce ubytoval jeden z vojenských velitelů, proto bylo velmi těžké domlouvat se o budoucnosti celé rodiny. Sám malý Tomáš tedy vůbec netušil, co se pro něj chystá. Od maminky se dozvěděl, že pojede do ciziny, naučí se jazyk a přijede zpět, za pár měsíců, až Hitler padne. „Těšil jsem se, že pojedu do ciziny, když mi maminka řekla, že se za pár měsíců vrátím, jen zběžně jsem se s nimi na nádraží rozloučil. Že to bylo naposledy, co jsem jí viděl, mi došlo až daleko pozděj“, vypráví. Na nádraží mu na krk pověsili cedulku s číslem 652. Dostal malý kufr a plný batoh jídla na dlouhou cestu. Jeho mladší bratr Tony měl jet také, ale byl nemocný, tak mu maminka slíbila, že pojede dalším vlakem. Ten další vlak měl jet 1. září 1939, ale uzavřely se hranice. Tony do ciziny nikdy neodjel. Tomáš se dostal do Skotska. S dalším českým chlapcem ho měla na starosti starší paní, která ho ovlivnila na celý život. Tady se totiž obrátil na křesťanskou víru. Víra v odpuštění, pokoru a v úctu k člověku mu pomohla k nejtěžšímu a nejúctyhodnějšímu činu. Dokázal odpustit nacistům, že vyvraždili celou jeho rodinu.

Později, v dospělém věku, působil misionářsky na Filipínách, kde potkal svou americkou ženu – Caroline, která s ním také byla na besedě. V Americe si adoptovali dvě děti, k tomu se jim ještě dvě narodily. Ve stáří se vrátil společně se svou ženou do své vlasti. V České republice učí angličtinu a jezdí po školách, kde v angličtině vypráví svůj příběh. Rodnou češtinu už zapomněl, ačkoliv si zapamatoval nejdůležitější – prosím a děkuji.

Jeho povídání jsem hltala od začátku až do konce. Obdivovala jsem, s jakým klidem a nadhledem vypráví o svém životě, jak na mapě ukazuje koncentrační tábory, kde jednotliví členové rodiny zemřeli. Jeho vyrovnanost dávala celé besedě pozitivní nádech, i přes tak bolavé téma. Při promítání krátkého dokumentu od České televize, o velké vzpomínkové akci „Winton train“, byly nejedny oči uslzené. Pro mě osobně byl jeden z nejhorších záběrů ten, který ukazoval, jak bylo posílání dětí do ciziny, s vědomím, že už je nejspíš nikdy neuvidíte, neuvěřitelně těžké a stresující pro rodiče. Jak matka dává do vlaku své malé dítě, hned ho zase vytahuje ven, zase ho tam dá, zase vytahuje, a když se vlak začne rozjíždět, na poslední chvíli ho tam opravdu dá. Mnoho dětí z tohoto lidského důvodu nakonec nebylo posláno na záchranu do Anglie (a dalších zemí).

„Wintonovské“ téma je i filmově zpracováno. Dokumentární Síla lidskosti – Nicholas Winton vypráví celý příběh anglického, skromného hrdiny. Je zpracován velice zajímavě a poutavě.

Žijeme v době, kdy si nikdo nedokážeme představit hrůzy z válečných časů. Měli bychom se zastavit a uvědomit si, jak se máme dobře. Přestat nadávat na svět okolo nás. Zní to jako klišé, ale znát dějiny a zvlášť ty nedávné je pro nás důležité. Opakovat si nacistické horory z druhé světové války bychom asi nechtěli.

Děkuji škole za dojem, který ve mně beseda zanechala. Budu si ho pamatovat.

Jaký názor měli studenti?

„Byl to pro mě strašně silný zážitek. Samozřejmě, že o takových věcech všichni víme, ale tváří v tvář někomu, kdo to doopravdy zažil, je daleko působivější, než vidět nějaký film. Jsem vděčná, že jsem jeho životní příběh mohla vyslechnout.“

„Bylo to poučné, dozvědět se něco z minulosti od někoho, kdo byl u toho a kdo to zažil. I toho pána obdivuju, že takhle dokáže mluvit o smrti svých rodičů, bratra, svých nejbližších před cizími lidmi, vyprávět po několikáté svůj příběh.“

„Beseda mi přišla jako skvělej zážitek. Druhá světová válka mi přijde ze všech částí historie vůbec ta nejzajímavější. Myšlenka, že můžu poslouchat vyprávění o životě člověka, který nejen druhou světovou válku zažil, ale také může vyprávět svůj vlastní příběh, svoje vlastní zážitky z té doby, mně přijde jako jedna z nejzajímavějších. Rozhodně příjemná změna oproti kostrbatému výkladu z učebnic. S kým jiným mít debatu, když ne s veselým mužem, který si podle všeho užil svůj život a je vděčný za to že se (podle jeho slov) – dvakrát narodil!!!“

„Bylo zajímavé poslouchat člověka, co má v životě za sebou takhle těžké období a ztráty, a zároveň je schopný si stoupnout před padesát lidí a vyprávět to, aby si to aspoň náznakem dokázali přiblížit.“

Na jednom břehu

Kdy: 29. 5. 2010 od 16:00
Kde: Hradec Králové, Letní kino Širák

Už osmým rokem se bude Hradec Králové otřásat v rytmech evropské world music, a to v sobotu 29. května. V areálu letního kina Širák se na akci, která začíná v 16:00, objeví zajímaví interpreti z Čech i zahraničí. Na hlavním pódiu se představí nejprve jemensko-izraelsko-česká formace Al  Yaman, které vévodí jemenská zpěvačka Ashwaq Abdulla Kulaib a český multiinstrumentalista Aleš Hyvnar, kteří mísí arabské melodie s elektronikou (ukázku jejich tvorby najdete zde ). Jako další se zde objeví srbští Kal, kteří rozhodně neplatí za typickou romskou kapelu. Jejich hudba podle mnohých spojuje prvky Gogol Bordello, irských Pogues a The Clash v podání, které rozhodně stojí za to (ukázky na myspace).

Z Německa k nám přijedou LaBrassBanda, kteří představí svou netradiční bavorskou dechovku a nakonec vystoupí i maďarští Mitsoura. Na druhém pódiu je budou střídat Romanika (trnavská romská písničkářka Ika Kraisová doprovázená kontrabasistou Romanem Kraicem), český perkusista Miloš Dvořáček a hráč na didgeridoo Ondřej Smeykal. Na festivalu se kromě hudební produkce můžete těšit i na občerstvení reprezentující tradiční kuchyně jednotlivých zemí, čajovnu U Poutníka a taneční vystoupení flamencové skupiny La pasión. Více informací a program najdete na www.najednombrehu.cz.

Jam Rock

Kdy: 3. – 5. 6. 2010
Kde: Žamberk

Třetí ročník žamberského JamRocku se od předchozích dvou liší hlavně tím, že pořadatelé tentokrát vedle českých a slovenských hudebních hvězd sáhli i po těch zahraničních. Pro metalisty zahrají hned první den, ve čtvrtek 3. 6., Grave ze Švédska. Pro milovníky punku a ska tu v pátek vystoupí mexičtí Panteón Rococó, kteří v Čechách nejsou poprvé a snad ani naposledy. A nakonec, jedním z největších letošních taháků by se měla stát osmnáctiletá Australanka Gabriella Cilmi, která v sobotu 5. 6. přijede představit své druhé album – Ten.

Mezi české a slovenské festivalové stálice, které zde vystoupí, patří například Tleskač, Horkýže Slíže, Mig 21, Tři sestry, Kryštof, Imodium a UDG. A co ještě byste neměli vynechat? Tady je pár tipů:

The Roads. Česká indie-rock’n’rollová kapela s britským zpěvákem žijící v Berlíně. Nedávno vydali svou již druhou desku, The Witness, jejímž kmotrem se stal Pavel Anděl. Teď koncertují střídavě po Čechách a Německu a jejich singl The Bells boduje v českých hitparádách. Ukázky si můžete poslechnout na bandzone.

Toxique. Pražská kapela hrající, dle vlastních slov, něco na pomezí retropopu, souljazzu a grooverocku, s majitelkou úžasného hlasu, Klárou Vytiskovou, v čele. Byli to právě oni, kteří vnesli v roce 2008 svou deskou a svými nezapomenutelnými koncerty barvy do českého showbyznysu, od té doby se drží mezi nejlepšími českými kapelami. Jejich poslední singlem je Shout – ten i několik dalších si můžete poslechnout na bandzone).

No Heroes. Tahle pop-rocková skupina vznikla v roce 2005 v Berouně. O anglické texty se stará zpěvák a kytarista Thomas Klika, loni vydali debutové album, Heart One, a nedávno nasadili do hitparád singl City Lights. Poslechnout si je můžete opět na bandzone.

Nedá mi, abych nezmínila, že na JamRocku vystoupí také naše oblíbená hradecká kapela Standby. Nezapomeňte také na jejich hradecký koncert v LaPutice 28.5. společně s Matthew’s Workshop a Třeba Příště.

Chcete na JamRocku zažít ještě mnohem víc? Tady například zjistíte, jak se můžete vyspat s členy UDG. Na oficiálních stránkách www.jamrock.cz se můžete podívat na program. Věřím, že si z kapel vyberete to svoje.