PUNKL – Online magazín studentů GYBONu

Jestli nejste zrovna hudební fanoušci typu Rihanna, nedivila bych se, kdyby vám spojení Rattle Bucket zhola nic neříkalo. Ono vám ale asi nic neřekne, i když se o hudbu zajímáte. Bohužel …
Rattle Bucket je tříčlenná brněnská kapela, podle mě celkem nedoceněná. Přes léto jela akustické turné po letních festivalech a na podzim natáčela desku v Anglii, ve studiu, kde nahrávali třeba Enter Shikari.

Sama nemám ráda škatulkování do hudebních žánrů, takže si rozhodněte sami, zde si můžete mimo jiné poslechnout celé album. Kromě doporučení a rozhovoru, který jsem pořídila, snad jen dodám, že jejich hudba není žádná slaďárna právě jako zmíněná Rihanna. Enjoy

Ahoj, nejdřív bych se chtěla zeptat, jak vůbec vznikl váš název?

Radim: To si pamatuju úplně přesně. Už teda nevím, v jakým roce to bylo, ale to je nepodstatný, na název přišel Tomáš (bubeník) a poslal mi ho, když jsem jel v Brně autobusem mezi Chrlicema a Líšní, takže tak vznikl.

Tomáš: Normálně jsem koukal do slovníku a spojoval si různý výrazy, protože jsem chtěl dvouslovný název, a spojil jsem si takovouhle kravinku. Ono to totiž vypadá dobře napsaný –  rachotící kýbl. A později jsme zjistili, že se tak v Americe nazývají starý auta s dobrým motorem. Takový ty starý káry, který hrozně vypadaj, něco jako my dva, ale ještě jim to hraje, prostě jezděj dobře. (smích)

Proč na ten styl, co hrajete, máte jenom jednu kytaru?

R: Tak na to máme dvě odpovědi, jednu vtipnou, a jednu vážnou. Já bych začal s tou vážnou. Vážná odpověď je ta, že nám to zatím stačí. My sem tam používáme ještě něco na doplnění, spíš jakoby klávesové zvuky, ale zkoušeli jsme i dvě kytary. To nebylo nijak dávno, někdy loni, ale přišli jsme na to, že druhá kytara není až tak podstatná. Jedna kytara to tlačí docela pěkně a při živým hraní je často spíš výhodou než nevýhodou. Na hodně akcích jsou totiž s nazvučením velký problémy, a dvě kytary dělají spíš guláš, takže si člověk ten zvuk ani neužije. Taky jsem viděl hromadu kapel s jednou kytarou, který měly daleko lepší zvuk než kapely s dvěma kytarama. Ty sice můžou pracovat s různýma složitějšíma melodiema a zdvojováním, ale jedna kytara je někdy fakt výhodnější, to je ten důvod. Ten vtipnej bych vynechal. (smích)

T: Taky jezdíme osobákem a ten máme půjčenej. (smích)

Vaše hudební vlivy?

R: Vlivy u mě jsou úplně jasný, já jsem začínal na Metallice, Megadeth, Nirvaně a Offspring. Já už jsem starší a tohle byly kapely, který byly nejvíc vidět, protože ještě nebyl internet tak rozšířenej. (smích) Ono v devadesátýmsedmým fakt nebylo tolik možností, jak se dostat  k jiný hudbě. Člověk to mohl slyšet jenom z rádií. Takže na kytaru, kterou jsem si koupil za první brigádu, jsem začal drtit právě tyhle kapely.

Máte nějaký rituály před nebo po koncertě?

R: To právě vůbec nemáme. Spousta kapel má zavedený před koncertem různý pokřiky nebo tak. My vůbec, my si tohle zavedeme, až budem jezdit po velkejch stadionech, což se nikdy nestane, takže to ani neplánujem. (smích)

T: Kdybychom měli ještě nějaký lidi kolem kapely, techniky, tak by se možná něco dalo dohromady. Ale takhle máme před koncertem práci, musíme naladit, připravit si podium, a to je všechno, na co se soustředíme.

R: Rituál vlastně je dobře se najíst, někteří zase nejíst. Co se týče alkoholu nebo drog, tak to jsme úplně out. Já řídím, takže vlastně ani nemůžu, Tomáš vůbec nepije, toho to ani nějak nebere a Sam (basa) je z nás jediný, kdo si dá pivo, ale třeba jedno, dvě. My si ty akce užíváme po svým. Atmosféra, lidi pod podiem, to mně osobně stačí, nemusíme chlastat jako hodně kapel, který prostě musej hodně pít, aby se dostali do toho správnýho varu. My to máme přesně naopak. Ale když akce za nic nestojí, tak ty kapely, co pijou, si nic nepamatujou, zatímco my si pamatujeme každou vteřinu, to je zas nevýhoda no. (smích)

Akustické turné, který jste jeli letos, je podle mě dobrej nápad, jak se dostat do podvědomí lidí; byl to váš nápad, nebo už jste to u někoho viděli? Anebo jste si tím kompenzovali nedostatek pozvánek hrát na letních fesťácích?

R: Ono to bylo tak, že jsem jel busem na zkoušku, říkal jsem si, že jsme poslali celkem dost nabídek na festivaly a už bylo jaro, některý festivaly nám i psali, že maj obsazeno. A já si říkal tyjo, máme v podstatě čerstvou desku a nikde nebudeme moc hrát, byla by škoda, kdyby se nedostala k lidem. Napadlo mě, v čem by byl tak velkej problém přijet s akustikou na fesťák zahrát pro lidi, který tam prouděj tou hlavní branou. Tak jsme to s klukama prodiskutovali, následovaly dlouhý přípravy, museli jsme si popůjčovat akustiky, protože svoje nemáme. Hlavně dát dohromady samotný vystoupení, jeden by si řek, že jsme akorát zahráli akusticky, ale to nebylo takhle lehký, některý skladby jsme museli totálně předělat. Celý připravování nám trvalo asi měsíc a půl, přestože to vypadá strašně prostě, byla to velká dřina. A potom byla i dřina jet samotné akce, ale stálo to za to, ve výsledku jsme hrozně spokojeni. Všechny cíle, které jsme si dali – vydělat nějaké peníze, prodat CD, ty byly sice zadarmo, ale lidi nám mohli přispět na nahrávání novýho alba libovolnou částku, kterou měli u sebe nebo kterou nám chtěli dát, a spousta lidí nám přispělo. Samozřejmě byly horší, ale i skvělý akce.

Máte i nějaký kuriózní zážitek z akustickýho turné? Protože jsem koukala, že jste byli třeba i v Maďarsku na Szigetu..

R: Maďarsko jediný nám nevyšlo. Ke konci srpna už jsme byli celkem v pressu, blížila se doba, kdy jsme měli jít do studia, a místo Szigetu jsme si vybrali hraní v Josefově na Brutal Assaultu. Takže jsme skončili tady, to Maďarsko nás sice trochu mrzí, tam jsme se chtěli kouknout, protože to je velká akce, ale tlačil nás čas i peníze. Přece jenom, někdy jsme s akustikou přišli málem do mínusu, zachránili nás normální koncerty.

T: Na začátku jara jsme se celkem báli, že nebudeme v létě jezdit, protože jsme viděli neodezvu festivalů. Báli jsme se, že budeme sedět doma, ale pak nám ke spoustě zastávkám akustickýho turné přibývaly i standardní akce, takže jsme na začátku září byli i celkem rádi, že už to je za námi, protože toho bylo strašně moc, hráli jsme někdy i pětkrát za víkend. Ale bylo to fajn, neuvěřitelně zajímavý léto.

V začátku jedný písničky máte spláchnutí záchoda, bude něco takovýho i na nový desce?

R: Přímo to spláchnutí?

No ne, ale nějaký jiný zvláštní zvukový efekty, který bys v tý písničce normálně nečekal.

R: Za zvláštní zvukovej efekt by se dal považovat už můj zpěv. (smích) To vzniklo z toho, že velkou část prvního alba jsem míchal doma sám, takže jsem měl čas na to hrát si s takovýhlema blbostma jako vymýšlet spláchnutí záchodu a podobně. Nový album bude založeno trošku na něčem jiným, nebude tolik samplů, ale soustředíme se spíš na skladby samotný. Dalo by se to do nějaký skladby dodělat, třeba nás to ještě napadne. Zatím to neplánujem, ale možný je všechno.

Když jsem byla na vašem prvním koncertě, rozdávali jste nálepky, teď na akustickým turné jste zas rozdávali CD, jak hodně se vám vrátili peníze, abyste za ně mohli nahrávat v Anglii?

R: Z akustickýho turné jsme vydělali poměrně slušnou částku, samozřejmě na celý týden, co jsme v Anglii nahrávali, nám to nestačilo, ale finance z něho nám pokryli asi dva tři dny natáčení. Záleží i na tom, jak se to počítá. Protože pro nás to neznamená jenom peníze na studio, ale i na cestu, ubytování, ty částky naskakují hrozně rychle. Tím turné jsme si trochu přivydělali, ale ve výsledku to byla jenom část financí, kterou jsme museli zaplatit.. a ještě budeme muset zaplatit, jsme někde v půlce, čeká nás ještě mix, mastering, to jsou všechno taky nákladný věci.

Proč vás vůbec napadlo jet nahrát album do Anglie, proč vám nestačilo studio tady v Čechách?

R: Už nevím, kdo s tím začal, možná Sam přišel s tím, že bychom měli zkusit nahrát něco venku. Což se nám líbilo, protože to jsme vždycky chtěli. Brzdily nás peníze, jelikož já ještě dlužim za předchozí album, ale to byla jediná překážka. Nahrávat v cizině byl nejlepší možný postup, teď jsme si ho sami ověřili a já osobně bych ho opakoval i v budoucnu. Ten rozdíl mezi nahráváním tady a venku je strašně velký.

To už bude asi všechno, poslední otázka – kdy vyjde nové album a jaké největší změny od něj čekat?

R: Album by mělo vyjít snad koncem února, v březnu k němu chceme rozjet šňůru. Ještě před vydáním plánujeme singl a druhý singl s klipem. Akorát přemýšlíme, v jaké formě album bude, hodně se nám líbil předchozí papírový obal, co jsme dělali, kam se cd jenom zasune, takže uvidíme. Ale momentálně to je o penězích, protože si všechno financujeme sami a není to nic lehkýho. No a k té druhé otázce. Mně už je to skoro blbý říkat, protože tohle řekne každá kapela na světě, co čekat od novýho cd – bude to stokrát lepší než to předchozí a všichni se z toho poserou. (smích)  Nevím, co říct jinak. Takhle to má každá kapela a takhle to myslíme i my. Myslím, že hudebně jsme se určitě posunuli. Jsem spokojenej, jak jsme na prvním albu nasadili náš styl a nijak zásadně od něj neutíkáme, spíš ho teď větvíme, neupínáme se jenom jedním směrem. Přestože tam bude méně skladeb, bude to daleko barevnější, budou tam jak tvrdší kousky, tak i pomalejší, a pokud někdo vydržel poslouchat předchozí CD Last generation, tak tohle by se mu mělo líbit ještě víc. A i textově by se to mělo o hodně posunout, protože teď jsme o něco chytřejší než když vznikaly věci na naše první album. Zvukový posun teda určitě je, to byl i důvod, proč jsme jeli do Anglie, protože by to mělo mít ten zahraniční zvuk, což doufáme bude plus naší desky. Tak snad to všechno vyjde.

Tags: Autor: Týna