PUNKL – Online magazín studentů GYBONu

„Žádáme zákazníky, aby neodnášeli přistavěné přenosné schůdky, toto zboží je neprodejné.“
„Dále prosíme skupinu v oddělení pečiva, aby neokusovali předkrájený chléb, u pokladen je pro ně připravena ochutnávka,“ a tady je svět ještě v pořádku?

Můj respekt je logicky v pořádku, pokud, dle sloganu, zachvátil celý svět chaos a jediný opěrný bod systému leží právě zde přede mnou. Jak vypadá tato Mekka pořádku? Jistě nabízí stejně takové pokušení jako každý jiný supermarket a záleží pouze na nás, jestli se necháme nachytat na průhledné i záludné, klasické i netradiční, okoukané i inovativní triky hráčů z PR oddělení.

Stejně jako Chuck Norris, tak i „reklamáci“ nikdy nespí, pouze čekají. Nastražili pasti a vyhlíží, kdo se chytí:

• Zboží všeho druhu. Chytře umístěné zboží všeho druhu nás přitáhne a nepustí. Ihned po vstupu nás uvítají s otevřenou náručí věci, které dozajista musíme mít. Ať už jde o mopy, párátka, nevkusné vázy nebo zlevněné čokoládové andílky upozorňující nás na blížící se svátky. Jak pozorné.
• Kudy ven? Legendou ve stavbě bludiště je bezesporu IKEA, která přesně nalinkuje každému zákazníkovi jeho trasu skrz prodejnu. I když nám laskavě poskytne nějakou tu šikovnou zkratku.
• Rohlíky? Ty jsou až támhle. Základní potraviny nikdy nenajdeme u vchodu, naopak se často skrývají v nejzapadlejším zákoutí supermarketu. Jako by nás snad chtěli protáhnout celou prodejnou?
• Akce 20 + 1 zdarma. Akce nejsou nikdy v zájmu zákazníka, vždy se jedná buď o rychle vyčištění skladu, nebo šikovně schovanou zkoušku vůle: „Koupíte-li si 6 dvoukilových balení pracího prášku, máte 7. balení zdarma.“
• Myslíš, že mi tahle sukně padne? Už i do supermarketů se infiltrovala trička, sukně, boty, kalhoty, mikiny, bundy. Neee! Co naplat, když už jsme tady, tak…

Rychlostí beznohého válečného veterána šinu se širokým, avšak naprosto ucpaným, bulvárem. Bohužel jsem doplatil na špatnou signalizaci (GPSka mi tady nefunguje, asi špatný signál), netrefil jsem odbočku do domácích potřeb a nyní jsem naváděn na obchvat, který by mě měl podle rad zkušených košíkářů dovést přes uzeniny a drogerii zpět do mého cíle. Už mi zde chybí jen posvátná kráva s absolutní předností v jízdě.

Konečně se rozjíždím a míjím opravdu ošklivou nehodu tří košíků, kdy jeden z nich je stále vklíněn mezi jogurty. Zdá se, že Bifidus ActiRegularis nemá zdaleka tak blahodárné účinky na tržné rány v obličeji jako na správné fungování trávicího systému. Já bych naopak potřeboval posílit trpělivost, kterou zásadně nabourává nejen tragická dopravní situace, ale i fakt, že mi je vysněný balíček špejlí vzdálený stejně tak jako stanovení jasných a odpovědných pravidel státní maturity.

Násilnické sklony, které můj rod měl zanechat někde v dávných dobách Homo Erecta se pozvolna projevovali nejprve v papírnictví a uzeninách, aby mě naplno ovládli v oddělení drogérie, kde mně byly doslova čištěny zuby doposud zabaleným zubním kartáčkem jedné postarší dámy (Co si budeme namlouvat, byla to stará rašple…), jejímž šermířským uměním by se nenechal zahanbit ani král Artuš. A tak jsem s nulovým sebeovládáním vstupoval do domácích potřeb a hledal naději.

Role papíru, alobal, staniol, 60ti litrové, 30ti litrové, 15ti litrové, litrové, mililitrové pytle na odpadky, párátka všeho druhu, nože, vidličky, lžíce, lžičky, lžičičky, kartóny, krabice, tácy, sety, hello kitty talíře, hello kitty hrnečky, hello kitty konvice, chňapky, vařečky, metličky, míchačky… Vzdávám se. Přiznávám prohru a mířím k pokladně.

Má potupa je o to horší, že stojím nekonečnou frontu s naditým, přetékajícím košíkem a to na lístku bylo jasně psáno: „ŠPEJLE.“ Po tom, co jsem, společně se známým, kárán pokladní za příliš hlasitý rozhovor, díky němuž neslyší „propípnuté“ zboží a ani nejsem schopen reagovat nějakým arogantním štiplavým komentářem, odcházím nejen s vyždímanou peněženkou, ale i znechucen a potupen.

Ano, naletěl jsem na téměř všechny reklamní triky. Ano, strávil jsem de facto víkend v supermarketu a ano, skončil jsem jako sedláci u Chlumce, ale prosím Vás, smilujte se nade mnou – Kde najdu špejle?

Tags: Autor: Pepa