Příběh holky, co se chtěla odlišovat, a proto začala brát drogy. Příběh ženy, která neměla dostatečně silnou vůli na to, aby přestala. Drsná a krutá realita zachycená kamerou a přenesená na plátno.
26. února se v artkině Centrál odehrála premiéra filmového dokumentu Heleny Třeštíkové, Katka, za účasti režisérky samotné. Centrál byl naplněn tak, jak se stává mnohdy jen při školních akcích. Těžko říct, zdali to bylo kvůli přítomnosti paní Třeštíkové, nebo kvůli příběhu. Jedno je jisté – Heleně Třeštíkové se podařilo sledovat a zachytit další lidský příběh tak, aby si jej lidé zapamatovali. Nikoli jako vzor, ale jako odstrašující příklad.
V době, kdy se dokument začal natáčet, bylo Katce 19 let. Psal se rok 1996. Měla naději na vyléčení své závislosti, na normální život, přítele, děti. My můžeme během devadesáti minut sledovat 14 let Katčina života. Ráda bych napsala – její vzestupy i pády, ale bohužel. Těch čtrnáct let bylo pro Katku pouze místy pomalejším, místy rychlejším pádem do všeobjímajících hlubin narkomanie. Krádeže a prostituce, to jsou prostředky pro vydělání peněz, jak jinak než na další drogy. Kdo by se divil Katčině matce, že se přestala snažit o jakýkoli kontakt. Katka se změnila, jak fyzicky, tak psychicky. Jakékoli světélko naděje, kterých se v jejím životě objevilo hned několik, vždy uhasila touha po droze. V momentě, kdy není schopná chytit se posledního stébla, života své dcery Terezky, je většině z nás jasné, že Katka tento boj prohrává na plné čáře. Její životní příběh ale pokračuje i po skončení filmu. Kdo ví, třeba jí osud dá ještě jednu šanci.
Jestli mám být upřímná – nelíbilo se mi to. Ale může se někomu něco takového opravdu líbit? Můžeme pozorovat Katčin pád stále hlouběji do zrádné propasti, vidět každé její zoufalé chytání se stébla a odejít z kina nepoznamenáni? A co když se bude film promítat ve školách, jak je v plánu? Jaká je šance, že jeden zmařený život pomůže zachránit několik dalších? Jak řekla paní Třeštíková po skončení filmu, člověk se stále pohybuje na ostré hraně. Ne každý boj se závislostí končí takto, ale stojí někomu za to ho vůbec podstupovat?
Tags: Autor: Ester
Plky RSS Feed