PUNKL – Online magazín studentů GYBONu

Už máte trochu dost českého školství a denního stereotypu? Nudíte se při hodinách, přijdou vám nezábavné a nic neříkající? Už jste uvažovali o studiu v zahraničí?

Já, naprosto upřímně, neuvažovala. Asi jsem na to trochu líná. Avšak znám lidi, kteří do toho šli, a buď jsou spokojeně kdesi po světě a pilují slovíčka, nebo se už vrátili. A jejich sebevědomí stouplo o pár pěkně vysokých latěk výše.

Studium v zahraničí, zvlášť na střední škole je velmi náročné. Musíte mít obrovskou vůli něco dokázat, zatnout zuby a vydržet. Já si to vyzkoušela na „pouhých“ 14 dní na francouzském lyceu (české gymnázium) v Melle (kousek od většího a známějšího Poitiers). Dva říjnové týdny jsem navštěvovala všechny školní hodiny svojí stejně staré korespondentky Aurélie. Měla jsem ohromné štěstí, že mi všechno ukázala, vysvětlovala, opakovala pomalu, o čem profesoři mluvili, a seznámila mě se spolužáky. Bylo strašně zajímavé pozorovat věkově stejnou třídu v jiném státě. K tomu se toto lycée (Lycée Joseph Desfontaines) vyznačuje tím, že dává možnost studia zahraničním studentům. Ve třídě proto byly dvě Mexičanky, pět Angličanů, jedna Slovenka a Němka. Úžasně spolu vycházeli, domácí pomáhali cizincům a učitelé jim dávali hodně společných úkolů, aby jim pomohli. Proto mě mezi sebe okamžitě přijali, Slovenka Katka hned najela mateřštinou, která pro mě, zvlášť šeptem při hodině dějepisu ve frájině, nebyla úplně lehkým oříškem. A to ani nemluvím o hodinách angličtiny, kde jsou, upřímně řečeno, dost pozadu. Po deseti minutách zadržování nepředstavitelného smíchu při poslechu jejich výslovnosti (ano, všechno čtou jako francouzštinu, suppose četli jako „sypóz“), mě to přešlo. Nakonec jsem z toho byla až smutná. Vždyť tohle je ten západ, ten, co vede Evropu kupředu!

Nicméně hodiny jsem si užívala a jen hltala okolní atmosféru. Snažila jsem se všechno tak nastudovat, až z toho mám teď hlavu kolem, když si to vybavuji. A jako správná česká turistka jsem si samozřejmě vedla svůj cestovní deník. Tahala jsem ho všude, na všechny hodiny. Ještě teď z něj vyklepávám písek od moře. Dokonce viděl i slavné francouzské TGV (rychlo-vlak).  Pro zajímavost sem napíši pár zveřejnitelných poznámek. (pobyt ve Francii vede k jemnému šílenství – omlouvám se předem)
4. 10. 2009
- teroristické myšlenky v letadle
- rodina si zpívá v autě, dost na hlas
- mají 5 slepic! A strašně jim to „melle“

5. 10. 2009
- poprvé jsem poznala výraz „španělská vesnice“ v pravém slova smyslu – hodina španělštiny – do slova, ani slovo jim nerozumím
- ve třídě zářím, a to mám na sobě jen trochu žluté barvy… možná za chvíli začnu básnit! Budu si připadat jako umělec převracející jazykové bariéry! Volnost, rovnost, bratrství, hej! Čekám jen na to, až k obědu budou šneci, slimáci, či podobná havěť.
–
Sedím v první lavici,
na hodině španělštiny,
nemám dobrou pozici,
pro útěk do pustiny.

Možná třeba časem zmizím,
nebo aspoň zazvoní.
Pochutnám si na sýru kozím,
to tu pěkně provoní.
–

PS: probírají ekologické katastrofy.

Les vocabulaires (z hodiny filosofie) : angoisse – úzkost, conscience – vědomí, pour rejeter sa propre animalité, …
–
Lidi v jídelně jsou naprosto stejní, od házení jídlem až po noření mobilů do vody. Jen to jídlo. Kvalita ne, ale kvantita se nedá srovnat, chtěla bych někdy najít jídelnu, kde mi dají předkrm, sýr, hlavní jídlo, bagetu a ovoce. A tady je ten rozdíl, oni hodně jedí při obědě, my žereme prostě pořád!

6. 10. 2009
- ve škole se cizinci od Francouzů poznají úplně snadno, prostě ti, co nenosí černé/šedé svetry nebo mikiny, jsou z jiné země
- když se zdraví známí ve škole, beze slova přijdou, „bisous“ a odejdou (sem tam nějaké ça va…). Udělat to u nás … jsme trochu „uťáplí“, zdravíme se suchým ahoj, ale při představě, že bych měla olíbat všechny známý, který uvidím za den, musela bych pořád mít perfektně upravenou pleť a vonět (a to vážně nejde udržet celý den!), je to trochu nechutná představa, ne?
- asi budu na konci pobytu mluvit španělsky

7. 10. 2009
- věty začínám zásadně v češtině
- relax při Sto zvířatech
- mají tu dokonalý západ slunce (pro úchyla jako já to byl vizuálně-umělecký orgasmus)
- Francouzky jsou „chic“ vždy a všude, dokonce starší paní sedící večer na kase, vybírající mýtné u dálnice, měla módní sestřih, elegantní košili a korále, merde

9. 10. 2009
les vocabulaires: éclarte – nachový, soupçonner – podezírat, en effet – vskutku, débauche – hýření, prostopášnost, abomination – hanebnost
- křiku malých dětí mám dost na hodně dlouhou dobu

10. 10. 2009
- chtěla bych Arabelin prsten
- mluvím sama se sebou, abych slyšela češtinu
- po večeři vlastně ani nevím, co jsem jedla, achjo, ta malá slovní zásoba…
- ty blbý bagety nemůžu už ani vidět!

12. 10. 2009
- další hodina španělštiny – vyhrává Murakami a jeho Sputnik
- zvyšuje se závislost na tatrankách
- jeden starý pán se mě zeptal, jestli máme v Čechách kozy – zvedlo mi to náladu

13. 10. 2009
- poprvé doma zatopili! Za prvé, není mi zima, za druhé, poprvé jsem prakticky využila slovo chôffage (díky přeslechu při hodině, byla to nezaměstnanost.. a bylo mi to divný)

14. 10. 2009
- dobrá nálada vede, ale jdu se oblíknout, nechci chytit žádnou grippe. On y va!

15. 10. 2009
- jak bych mohla mít jinou hodinu, než španělštinu…
- jíme zase bagetu, jeden by se z toho ubagetoval
- jdu si dát tatranku

16. 10. 2009
- poprvé jsem si řekla o jogurt! Dneska už mě nic nerozhází, měla jsem jogurt, bílej!
- večer jsem si byla jistá, že už všichni spí a začaly se ozývat divný zvuky, a to nebylo poprvý, včera se mi samy otevřely dveře! Byla jsem zahrabaná v peřině až po uši.
- fascinuje mě zákaz mobilů i na chodbách

17. 10. 2009
- a vůbec, Francouzi jsou strašně milí a hodně trpěliví, když se jim snažíte něco vysvětlit svou lámanou francouzštinou. Školu bych ale neměnila. Umřela bych na pasivní kouření.
- nejlepší jsou bretoňské tanečky a zkušenost s nimi…

Tak to by „z mého deníčku“ stačilo. Možná jste si udělali trochu obraz o tom, jak tak vypadá 14 dní ve Francii, a to zdaleka není vše samozřejmě.

Pro srovnání a zajímavost jsem elektronicky vyzpovídala Míšu, která se rozhodla na tomto místě studovat celý rok, místo své kvarty na Boženě. Upřímně ji obdivuji, ne jen proto, že jsem to tam viděla na vlastní oči, ale i proto, že se chce vrátit do svého ročníku, a tak musí dělat průběžně zkoušky, aby se to mohlo uskutečnit.

Proč jsi se rozhodla odjet na rok pryč a proč zrovna do Francie?

Původně jsem měla odjet do Francie na tři roky, byla to nabídka od ministerstva školství. Stačilo jen projít dvoukolovým konkurzem. První kolo v pohodě, ale druhým jsem už neprošla, takže mi bylo nabídnuto „alespoň“ roční studium.

Co jsi pro to musela udělat? (co se týče klasifikace, papírování, …)

V době příprav jsem musela jezdit často do Prahy na Francouzské velvyslanectví, kde jsem dostávala informace o francouzských školách, hostitelských rodinách, apod. Jinak na české škole jsem se domlouvala s panem ředitelem a s profesory, protože bych se chtěla vrátit do své třídy, a proto musím dělat odpovídající zkoušky. Také s pojišťovnou bylo nějaké vyřizování a podobně.

Jsi za půlkou, uteklo ti to? Pociťuješ zlepšení ve francouzštině?

Těch 5 měsíců zatím uteklo neskutečně rychle. Dny tady jsou podstatně delší, domů se dostávám vážně až večer, takže mi to utíká rychle. Zlepšení ve fránině pociťuju, přece jen jsem hodnocená stejně jako ostatní Francouzi v mojí třídě, takže mám co dělat, abych s nimi udržela tempo.

Jsi spokojená? (hostitelská rodina, Francouzi) co se ti líbí, co ne?

Spokojená jsem, ta moje hostitelská rodina je sympatická a i ve třídě jsou fajn lidi. Jinak se mi nelíbí, že trčíme ve škole každý den tak dlouho. Navíc vyučovací hodiny jsou delší, trvají 55 minut. Strava je dost odlišná a vůbec spousta názorů je jiných. Francouzi jako národ jsou spíš pohodáři, co rádi diskutují (většinou dlouho a o ničem ).

Francouze mám ráda, ale už mi začíná lézt na nervy, když se mě někdo zeptá, jestli jsem z Československa, a když už konečně vysvětlím, že jsme se již dávno rozdělili, přichází otázky typu: sousedíte s Ukrajinou? Je tam u vás moře? Vy nemluvíte rusky??! 

Jinak se ukázalo, že moje jméno je docela těžké vyslovit. A také napsat. Takže když chtějí napsat „Míša“, napíší vždycky jen „Misa“.

Mimoto, ve škole jsou striktně zakázané mobily, a to i na chodbách.

A nakonec, ve škole mají ošetřovnu, knihovnu a dva automaty na kondomy, ale bufet nevedou.

Na kolik tě studium v zahraničí vyjde (orientačně)?

Hostitelské rodině platíme měsíčně 120 euro, plus obědy ve školní jídelně a také cestování mezi ČR a Francií.

Doufám, že jsem vás nějakým způsobem naladila, ať už negativně, či pozitivně. To už je náš účel. Je pravdou, že tento článek je výhradně o studiu ve Francii. Příště třeba o Americe… Vive la France!

Více o podzimní „stáži“ tří studentek GYBONu ve Francii najdete na stránkách www.gybon.cz
Děkuji Míše Tauchmanové, že mi ochotně a rychle odpověděla na otázky.

Tags: Autor: Evča