Starý rok je za námi, nový rok před námi a nikdo netuší, co nového (či znovuobjeveného) ho potká (nebo najde).
Budeme tedy předpokládat, že si přejete rok 2010 pojmout daleko lépe než rok předešlý a že svůj osud neponecháváte náhodě. Tak upřímně, kdo z vás si dal předsevzetí? Někdo chce přestat kouřit, další zase zhubnout, omezit svoji návštěvnost na facebooku, přestat si okusovat nehty a tak dále. Skupina lidí bez výše zmíněných neřestí (pokud do ní patříte, velmi vám gratuluji) si naopak přeje nabýt nových věcí. To je v pořádku.
Kolik z vás ale na svůj novoroční slib nezapomnělo už druhého ledna, popř. hned deset minut po silvestrovském odpočítávání? Dva nebo tři jedinci? No jen se přiznejte! I já se přiznám.
Rozhodla jsem se, že si žádné předsevzetí dávat nebudu. Nakonec jsem si jedno malé dala, ale stejně jako spousta naivních lidí jsem od něj stejně musela upustit. Proč? Protože nemám vůli. Protože vidina nových, lepších dní nestačí k tomu, abyste se mohli změnit. K tomu je potřeba odhodlání a ta moje postrádaná výdrž.
Dávám si tedy teď, v půlce ledna, moje poslední předsevzetí. Už nikdy nebudu na Nový rok nic slibovat. Pokud jste stejně neodhodlaní jako já, navrhuji vám to samé. Vždyť nový začátek nemusí být jen prvního ledna.
Plky RSS Feed