PUNKL – Online magazín studentů GYBONu

Naše milé, hodné a usměvavé redaktorky se rozhodly (ač pod nátlakem) vám sdělit něco o sobě…

Evča
Už jsem stihla otřít z klávesnice prach, namočit do kafe a sníst asi pět piškotů a přitom marně přemýšlím, co bych o sobě mohla napsat. Nemůžu se tady rozepisovat o svých oblíbených knížkách, muzice, filmech a životních mottech, protože to stejně nikoho nezajímá. Takže si odbudu tu povinnost „něco o sobě“ nějak rychle a bezbolestně
Takže asi tak. Jsem trochu blázen. Ale mám to ráda. Protože blázni se mají dobře. A já se mám dobře. Neustále přemýšlím o tom, jak a kde bych fotila všechny svoje známý a kamarády, kam kouknu, přemýšlím o záběru. Popřípadě se snažím všímat detailů. Jsem úchylná frankofilka, milovnice absurdního divadla, hezky znějících českých slov, šedesátých let, kulturní přílohy Mladý Fronty, včelích medvídků (hlavně Pučmelouda) a „prej“ mi svítí nohy

Tak dost drbů a sebepopisování, abych to shrnula. Budu se snažit opravdu hodně, aby se z Punklu stala tradice a další generace na nás vzpomínaly jako na ty, co založily ten časopis.

Ester Šebestová
An artist is someone who produces things that people don’t need to have but that he – for some reason – thinks it would be a good idea to give them. – Andy Warhol
Slečna je narozená v beranu, tvrdohlavá, dost často šílená. Nemůže žít bez hudby, ať už z přehrávače nebo na koncertech. Zbožňuje fotografie, jak k vytváření tak ke koukání. Pořád sní o své budoucnosti jako fotografka, možnosti fotit kapely – na pódiu, pod ním i za ním. Hodně čte, ale hrozně jí to trvá. Miluje komiksy a vůni starých knih. Sleduje americké a britské televizní seriály a ráda chodí do kina. Má ráda britský přízvuk, výtvarno, originalitu a snění. Pije čaj a horkou čokoládu. Ráda by se sebrala a odstěhovala se do ciziny, ale bojí se, že by jí chyběli přátelé. Ačkoli ráda mluví a píše česky, nepovažuje se za vlastenku. Má ráda své rodiče za to, co (a jak) z ní nechali vyrůst. Nebýt jich, není taková jaká je. Nemá ráda tmu a bojí se prvních kontaktů s cizími lidmi. Nikdy se nedokáže odtrhnout od výloh obchodů s oblečením, regálů s botami, knihkupectví a papírnictví. Miluje zimu, sníh, déšť a hořící svíčky.

Markétka

Rozhodla jsem se,že Vás nebudu nudit věcmi typu,že jsem se narodila v Hradci a že je mi skoro 17 a že mám mladšího bráchu a tak. Nebudu Vám cpát věci,že ráda píšu a čtu, že ráda, často a hodně jím a že jsem skoro vegetarián. Je to nezajímavý. Stejně tak nezajímavý je, že už skoro 14 let tancuju, nějaký ten pátek stepuju a občas se zajdu dramaticky vyřádit do našich milých hradeckých Jesliček. Taky pro Vás jsou asi naprosto nedůležité informace, že nesnášim, když někdo skřípe zubama, srká a mlaská. Zato si s oblibou prokřupávám klouby, které už jsou značně opotřebované, což je též naprosto nepodstatné. No, prostě jsem si řekla, že nic takovýho psát nebudu, protože takových textů už vzniklo asi dost. Asi si nechám image záhadné dívky o které se nic nedozvíte, zůstanu v utajení a neřeknu Vám o sobě vůbec nic. Budu vás sledovat na chodbách a občas některé z vás odchytím, položím vám nějakou záludnou otázku a zase nadobro zmizím. Nikdo nebude vědet, kdo jsem. A je to.

Dary
Dnes vás předběhnu ve frontě na oběd, zítra se budeme prát  o volné místo v přeplněném autobuse. Mnozí z vás se učí ve stejných  lavicích jako já, chodí po stejných chodbách. Jsem ta, co se snadno ztratí v davu. Dívka, která v sobotu odpoledne nejraději sedí ve svém pokoji se sluchátkama v uších, s pořádným hrnkem kafe v ruce a s notebookem před sebou… Jsem ten člověk, v jehož pokoji najdete zdi pokryté filmovými plakáty a bývám ta poslední osoba zůstávající v přítmí kina ,aby si vychutnala závěrečné titulky. Tomuhle se říká posednutí filmovým světem. A viděli jste tu osobu, která se nechtěla a ani nemohla odtrhnout od té poličky v knihkupectví, kde byly tak krásně srovnány knížky od Neila Gaimana? To jsem musela být já. A nebo ta holka co  se vždycky v tom hrozném vedru dobrovolně honí s raketou v ruce za tím žlutým míčkem? Jsem vinna. Zase já. A aby vám něco neušlo, to, že se tady mořím s tímhle vyčerpávajícím popisem, skrývá taky jednu posedlost. Psaní. Takže se omlouvám, teď už se mě nezbavíte.

David

****

Kde nás najít?

Virtuálně:

caj.s.citronem@seznam.cz  – kontaktní e-mail celé redakce

eva.slunecnice@seznam.cz  – jakýkoliv problém, prosba, či dotaz

naše stránka na facebooku - napiš, nakresli, vyškrábej na zeď

Osobně:

GYBON, Kvarta A – ptej se po Soukeníkové a Šebestové