Něco bylo! « PUNKL – Online magazín studentů GYBONu

Něco bylo!

3. Květen 2010 Fotoreportáže, Kultura, Rozhovory, Utržené sluchátko Tags: Autor: David
Žádné komentáře »

Náš nekonečný majálesový seriál se pomalu blíží k závěru. Kdo si za SKÁkal, zatančil, zazpíval, nebo se jen tak zasnil se Sto zvířat, teď se můžete i začíst …

Jak jste se vlastně dali dohromady?
Před dvaceti lety. Takže to mi bylo, no mínus kolik? směje se My jsme před revolucí s Tomášem Blkem studovali pedagogickou fakultu a hráli jsme rock´n´roll. Po skončení vojny jsme si říkali, že bychom rádi hráli něco vlastního a začali jsme hrát takovou divnou muziku, která byla na druhou dobu. Náhodou nám někdo řekl, že je to SKA. Tady to nikdo neznal, byla 80. léta a tak jsme to hráli. Od té doby ve skupině zůstali akorát Tomáš, Jana a já. Nabrali jsme spoustu mladých lidí, ale idea je pořád stejná – hrát veselou muziku.

Jak získáváte nové lidi do skupiny?
Většinou někdo někoho zná a přivede ho. Poslední tři, čtyři roky hrajeme ve stejné sestavě.

Kdo přišel s názvem a z čeho vznikl?
Název vzniknul dobře. Seděli jsme s Tomášem tři dny ve vinárně, hrozně jsme pařili a vymýšleli názvy. Tomáš si najednou vzpomněl, že jsem kdysi napsal text o holce, která má v sobě sto zvířat. Ráno se probudí jako želva, v poledne jako tygr a večer je jako gepard. Tak jsme si řekli, že Sto zvířat je docela hezká věc, hlavně to zní pěkně v cizích jazycích. Hráli jsme v Německu, v Americe a tam se to také líbilo, prostě dobrý mezinárodní název. Myslím, že nás to docela dobře vystihuje.

Nenudíte se po 20 letech v jedné skupině?
Ve skupině jsme dvacet let jen tři, ze zbytku tam je někdo tři roky, někdo pět let. Myslím si, že se nenudíme, ba naopak se dost bavíme a v tom je naše síla. Není to sranda jen pro lidi pod podiem, ale i pro nás. Nevíme co se stane v příští vteřině, nic moc není nacvičené, je to takový bohapustý mejdánek.

Co považujete za největší úspěchy skupiny?
Pro mě jsou to asi ty dva měsíce v Americe, kdy jsme hráli v docela ostrých klubech pro SKAmany a SKAgirls. Dali jsme si tam asi 50 koncertů, nevěděli jsme, co bude zítra a bylo to úžasné.

Kdo dává dohromady texty?
Tomáš, saxofonista, takže všechny texty jsou z jedné hlavy.

Před nedávnem vám vyšlo nové album „Postelový scény“, na co se v něm můžeme těšit?
Snažili jsme se tam tak nějak vyrovnat se sexem, který nám jde čím dál tím hůř. Prostě nás baví být trapní. směje se Je to o tom, co všechno se může odehrát v posteli. O tom, že to vždy nemusí být jen sex. Může tam vzniknout spousta dalších polotrapných historek.

Jak se vlastně takové album dává dohromady?
Musíš hodně sedět v kavárně nebo vinárně a hodně o tom kecat. Občas zajít do studia a udělat tam něco. My jsme takový, že co si řekneme, to uděláme, což je pěkné. U posledního alba byl nejdřív nápad, Tomáš napsal texty a pak už to šlo raz dva.

Jak se vám líbí hradecký Majáles?
Bomba. My jsme tu hráli před dvěma roky, někdy odpoledne a myslím, že je to tu úžasné místo. Ideální dolík, tady by měl být festival jednou za den.

Co vás v brzké době čeká?
Hrajeme skoro pořád, přes léto nás čeká asi třicet festivalů. V nejbližší době hrajeme třeba na pražském Majálesu, příští týden. V úterý hrajeme v Akropoli nějakou benefici. Abychom se nedostali do pekla, tak hrajeme pro nějakého slepeckého psa. S UDG a Airfare, aby to peklo bylo trošku lepší.

Kdybyste si měl vybrat – festivaly, nebo kluby?
To je stejný problém jako jestli s černoškou nebo s běloškou. Když už tě začíná prudit to, že je v klubu vedro, tak přijde jaro a léto, jde se ven na festivaly. A když už ti je na podzim zima s tím kelímkem piva, tak se vracíš do klubů. Myslím, že je to geniálně vymyšlené.