PUNKL – Online magazín studentů GYBONu

Dobrovolnictví. Do fakultní nemocnice v Hradci Králové můžete pravidelně docházet, hrát si s dětmi, připravovat jim program a alespoň trochu jim zpříjemnit jejich pobyt v nemocničních pokojích. Odměnou budiž jejich úsměv a váš hřejivý pocit u srdce, když vyjdete ven a víte, že jste udělali něco, na co můžete být aspoň trošku pyšní.

Tento zážitek absolvoval seminář Literární toulky pod vedením paní profesorky Kovačkové. Na secvičení krátkého představení jsme měli pět dní, což není příliš mnoho. Pohádku jsme sami sepsali, tedy upravili tu O Koblížkovi a byli schopni jaksi taksi zahrát. Sehnali jsme kostýmy a dokonce došlo i na hru na příčnou flétnu! Největším naším tahákem bylo Vejce, které bylo zahráno takřka dokonale, a velký červený „Hamé“ medvěd. Vše jsme zkoušeli pouze dvakrát, takže to byla trochu improvizace, ale dopadlo to dobře. Ovšem největší radost měly děti z balónků, což nás stejně neodradilo a pohádku jsme hráli třikrát. Menším dětem se líbila, ale těm starším přišla spíš vtipná. To nám ale nevadilo, svůj účel splnila. Jeden kluk po skončení naší hry mezi záchvaty smíchu prohodil, že je to pěkná blbost. Děti se vesměs usmívaly, což možná způsobil náš zpěv doprovázený již zmíněnou příčnou flétnou. Vlastně proč ne? Šlo o to, abychom je alespoň na chvíli rozptýlili.

Nás ovšem úsměv opustil, a to když nám bylo nabídnuto zahrát pohádku ještě na dětské onkologii. Ne všichni na to měli odvahu a navíc rodiče dětí nebyli úplně nadšeni, což vzhledem k jejich situaci chápu. Nakonec byla vyslána jedna z nás, aby alespoň přečetla pohádku. I zde měly balónky kladný ohlas. Nakonec si je od nás braly i sestřičky a ne po jednom.

Ten pocit, když jsme potom vyšli ven, mluvím tedy za sebe, byl nepřekonatelný. Najednou vám přijde, že všechno má smysl. Ten den jsme v nemocnici nebyli jedinými dobrovolníky. Překvapilo mě, kolik lidí tam chodí. Ať už jsou starší, na vysoké, nebo v důchodu. Sledovala jsem je a měla konečně pocit, že někdo na tom světě má dobré srdce. Být toho součástí pro mě byl nový a zajímavý zážitek. Lidé tam přicházeli s taškami plnými proutků na pomlázky a vajíček připravených na barvení. Je dobré vědět, že takoví lidé jsou a vy můžete být jedním z nich. My všichni jsme rádi přislíbili, že zase přijdeme. Všichni na nás byli milí. Ta atmosféra se nedá popsat do detailu, to byste museli zažít a tak neváhejte!

Tags: Autor: Markétka