Prima Á – Milí primánci! Mysleli jste si, že vás tu všichni rádi vidí a těší se na vás? Jste na omylu. Proto vám radím společně s obratníkem Kozoroha – rychle se přizpůsobte! Čím dříve si osvojíte rituály, hesla, pokřiky, zvířata, profesory, … tím dříve si budete moci říkat: „Chodím na Boženu“.

Prima Bé – Ráda bych vás potěšila a poradila jako vašim áčkařským kolegům, ale zklamu vás. Měli byste se rychle vyrovnat s tím, že jste prostě béčka. Výhodou pro vás je, že si rychleji uvědomíte, na čem jste a ukotvíte si, vám jistě dobře známé, heslo: „Na Boženu chodí plno šprtů“. Radou pro vás je. Nezapomínejte klíče. A když si je zapomenete, nechoďte pozdě. Kolem čtvrt na devět totiž šatny obchází jeden sklepní fantom, a jestli vás někde zamkne, nebude cesty zpět!

Sekunda Á – Tak u vás mají hvězdy naprosto jasno. Vy si myslíte, že když máte první rok na gymplu za sebou, bude už to jen lepší. Omlouvám se, nemohu za to. Ale opravdu to bude jen a jen horší.

Sekunda Bé – Tip pro chlapce. Všimněte si, jaké krasavice se přes prázdniny vylouply z vašich slečen! Nepromarněte rok s nejlepším názvem třídy, mohli byste toho litovat. Nebo čekat do sexty.

První Á – Ach, ach. Tady je to ale zlé. I když bude nejprve vypadat, že si rozumíte a jste vlastně hrozní kamarádi, nenechte se mýlit. Nevím, nevím, kdo vám bude dávat kolektiv dohromady, až se strhne krvavý boj o velkou, bílou, tlustou učebnici biologie na školní chodbě.

První Bé – Ale ne! Už dlouho jsem necítila takové vlny a vibrace jako když mi hvězdy prozrazovaly vaši budoucnost! Dávejte si dobrý pozor na adaptační kurz. Adaptujete se do kolektivu, ne jednotlivě, či po dvojicích… Hlavně druhá lavice uprostřed a čtvrtá u dveří. Klidněte své pubertální výlevy a raději pilně studujte!

Tercie Á – Staří známí! Třída plná indiánů, divadla, Máchy a zajímavých slečen! Tak rychle slezte z těch oblaků vysoko nad zemí, než poznáte Ikarův pád. Nic vám ale nebrání pokračovat ve studiu. Nemálo pánů tvorstva, co chtějí jen domácí úkoly, vám bude opakovat to děsivé slovíčko „vyšší“. Hvězdy dobře radí. Nechte si poradit.

Tercie Bé – Bude hůř.

Druhá Á – Červenou už nechci víc a černá se mi protiví, s tou bílou jsem to přehnala a ta zelená je šílená, jen růžová to může být … tydydudu tydydudu

Druhá Bé – Na začátku října vyplave na povrch pár tajných událostní z prázdnin. Nenechte se vykolejit. Do června se všechno spraví, a když ne, aspoň budete mít další prázdniny před sebou.

Kvarta Á – První podzimní oběť bude ve znamení nepřezutých bot, druhá bude hned následovat se starým atlasem. Jo jo, rychlá smrt se před ničím a nikým nezastaví.

Kvarta Bé – Půlka září bude zásadní pro váš třídní růst. Podle toho, co říkají hvězdy, byste měli navštívit nějaké velké akce. Třeba hudební. Třeba v táboře nepřátelských vojsk. Líbit se vám tam nemusí, ale minule točili Svijany.

Třetí Á – Těm, kdo jede na sporťák na vodu: Budete mokří, brekeke!

Třetí Bé – Ač se divím, neovlivním to. Vy máte na podzim hvězdy, slunce i vesmír na své straně. Budete tak optimisticky slaďoučcí a k zulíbání, až z toho budou bolet zuby.

Kvinta Á – Myslíte si, že letošek je jen ve znamení osmnáctin? Také že ano! Přidržte si klobouky, bude to jízda.

Kvinta Bé – Lidi z áčka vás občas pozvou na nějakou akci, nebojte, do té doby se třeba ládujte kombíkama a kofolou do půllitru!

Čtvrtá Á – Budoucnost je pro vás velmi příjemná. Stužkovací večírek bude legendární!

Čtvrtá Bé – Bože, hlavně ne růžové stužky! Neladila by s tónem vaší podzimní karmy a už vůbec ne čakry. Nechte si ji až na šerpy. I když budete vypadat jako malá nalakovaná prasátka! J

Sexta Á – Že by nějaký předmaturitní zajiskření? První lavice, dávejte si pozor, nechcete skončit jako zamořené ruské lesy!

Sexta Bé –  Sečteno, podtrženo – na váš poslední rok nezapomene celá škola!

Tak a už tu zase máme 1. září! Ten všemi opěvovaný a slavnostní den! Doufám, že už máte připravené bačkůrky v pytlíčkách, modelínu, kelímky na vodu a cvičební úbor. Nic nenechávejte náhodě! K něčemu se musím přiznat, už týden mám nakoupené sešity, propisky a dokonce i zvýrazňovače. Rozhodla jsem se totiž, že se s některými předměty letos rozloučím ve velkém stylu, a to co nejvíc barevně.  A jak se znám, i známky budou pravděpodobně dost pestré.

Abych se dostala k novinkám v Punklu, protože vlastně kvůli tomu píšu editorial, tedy, kromě toho, že vás chci všechny uvítat v novém školním roce a popřát vám mnoho úspěchů, pěkných známek a míň takto hloupých řečí.

První z mnoha nových informací je ta nejlepší, a to, že se k nám přidávají noví členové! Postupně aktualizujeme My děti ze stanice Punkl a těšte se i na naše krásné obličeje ve formě fotek. Prozradím, že se můžete těšit třeba na sportovní, či módní rubriku od nových redaktorů.

Další novinka vyjde na světlo světa v říjnu. Jde o to, že jsme se zavázali ke spolupráci s mezi školním časopisem Break Times (tady je najdete na facebooku). Budeme o celé akci informovat více v průběhu září a října, a když to dobře půjde, těšte se na tištěnou verzi Punklu a zajímavé články od redaktorů z jiných škol.

Ovšem Punkl.cz je tu pro vás neustále a nepřestaneme vás zahlcovat novinkami, reportážemi, rozhovory, recenzemi, editorialy a v neposlední řadě fotkami. Buďte připraveni, je nás víc!

Abych vás více nalákala (jestli je možné, že se tomu tak ještě nestalo!), témata připravovaných článků na září: státní maturity, Tylova léta, prázdninové brigády, Jiráskův Hronov, rozjetí sportovní rubriky, třídoskopy, zářijové hradecké akce a spousta dalšího. Opravdu si nestihnete ani objednat obědy v jídelně a už tu budou nové články!

Nezoufejte z nového školního roku, vždyť je to jen deset měsíců! A můžete se těšit třeba na Vánoce.

Za celou redakci Punklu vám vzkazuji: komentujte, kritizujte, mluvte s námi a hlavně nás čtěte!

A také oficiálně děkujeme škole, zejména panu řediteli, za podporu.

Hezký rok!

aneb Literární čajovna

Kdy? Ve středu 16. 6. od 14.35

Kde? Na semináři tvůrčího psaní v UČJ

Seminář tvůrčího psaní zve všechny literárně postižené na svou závěrečnou hodinu. Co sebou? Hrníčky, čaj (nebo kávu – jsme proti jakékoli diskriminaci!), knížky, texty (i autorské!) a literárního ducha. Bude se číst, povídat o knížkách a literatuře obecně. Přijďte si na chvíli odpočinout od hektického dohánění známek.

Od 8.6. 2010 do 15.6.2010 se v galerii P v novém pivovaru koná výstava ročníkových prací z výtvarné výchovy. Studenti kvarty A+B pod vedením Zuzany Vízkové představují výtvory všeho druhu. Výstava s názvem „A musíme to dělat?“ má vernisáž 8.6. 2010 v18:00.

Narodil se roku 1931 v Brně. Do rodiny nepraktikujících židů. Jeho rodiče se krátce po narození mladšího bratra rozvedli a maminka se znovu vdala. Do svých osmi let vyrůstal na zámečku poblíž Brna. Osudová doba kolem let 1938-39 změnila všechno, co mohla. Z vyprávění pana Graumanna:

„9. listopadu 1938 jsme s maminkou jeli do brněnského divadla. Šli jsme městem a uviděli jsme, jak lidé na ulici mlátí židy a rozbíjejí výlohy židovských obchodů. Maminka mě rychle schovala za ozbrojeného strážce, cítil jsem se s ním velmi bezpečně. Ten večer už jsme do divadla nešli.“

V roce1938 se Sudety staly součástí nacistického Německa, zanedlouho poté se v jejich vesnici objevil německý tank. Doma v otčímově kanceláři se jim dokonce ubytoval jeden z vojenských velitelů, proto bylo velmi těžké domlouvat se o budoucnosti celé rodiny. Sám malý Tomáš tedy vůbec netušil, co se pro něj chystá. Od maminky se dozvěděl, že pojede do ciziny, naučí se jazyk a přijede zpět, za pár měsíců, až Hitler padne. „Těšil jsem se, že pojedu do ciziny, když mi maminka řekla, že se za pár měsíců vrátím, jen zběžně jsem se s nimi na nádraží rozloučil. Že to bylo naposledy, co jsem jí viděl, mi došlo až daleko pozděj“, vypráví. Na nádraží mu na krk pověsili cedulku s číslem 652. Dostal malý kufr a plný batoh jídla na dlouhou cestu. Jeho mladší bratr Tony měl jet také, ale byl nemocný, tak mu maminka slíbila, že pojede dalším vlakem. Ten další vlak měl jet 1. září 1939, ale uzavřely se hranice. Tony do ciziny nikdy neodjel. Tomáš se dostal do Skotska. S dalším českým chlapcem ho měla na starosti starší paní, která ho ovlivnila na celý život. Tady se totiž obrátil na křesťanskou víru. Víra v odpuštění, pokoru a v úctu k člověku mu pomohla k nejtěžšímu a nejúctyhodnějšímu činu. Dokázal odpustit nacistům, že vyvraždili celou jeho rodinu.

Později, v dospělém věku, působil misionářsky na Filipínách, kde potkal svou americkou ženu – Caroline, která s ním také byla na besedě. V Americe si adoptovali dvě děti, k tomu se jim ještě dvě narodily. Ve stáří se vrátil společně se svou ženou do své vlasti. V České republice učí angličtinu a jezdí po školách, kde v angličtině vypráví svůj příběh. Rodnou češtinu už zapomněl, ačkoliv si zapamatoval nejdůležitější – prosím a děkuji.

Jeho povídání jsem hltala od začátku až do konce. Obdivovala jsem, s jakým klidem a nadhledem vypráví o svém životě, jak na mapě ukazuje koncentrační tábory, kde jednotliví členové rodiny zemřeli. Jeho vyrovnanost dávala celé besedě pozitivní nádech, i přes tak bolavé téma. Při promítání krátkého dokumentu od České televize, o velké vzpomínkové akci „Winton train“, byly nejedny oči uslzené. Pro mě osobně byl jeden z nejhorších záběrů ten, který ukazoval, jak bylo posílání dětí do ciziny, s vědomím, že už je nejspíš nikdy neuvidíte, neuvěřitelně těžké a stresující pro rodiče. Jak matka dává do vlaku své malé dítě, hned ho zase vytahuje ven, zase ho tam dá, zase vytahuje, a když se vlak začne rozjíždět, na poslední chvíli ho tam opravdu dá. Mnoho dětí z tohoto lidského důvodu nakonec nebylo posláno na záchranu do Anglie (a dalších zemí).

„Wintonovské“ téma je i filmově zpracováno. Dokumentární Síla lidskosti – Nicholas Winton vypráví celý příběh anglického, skromného hrdiny. Je zpracován velice zajímavě a poutavě.

Žijeme v době, kdy si nikdo nedokážeme představit hrůzy z válečných časů. Měli bychom se zastavit a uvědomit si, jak se máme dobře. Přestat nadávat na svět okolo nás. Zní to jako klišé, ale znát dějiny a zvlášť ty nedávné je pro nás důležité. Opakovat si nacistické horory z druhé světové války bychom asi nechtěli.

Děkuji škole za dojem, který ve mně beseda zanechala. Budu si ho pamatovat.

Jaký názor měli studenti?

„Byl to pro mě strašně silný zážitek. Samozřejmě, že o takových věcech všichni víme, ale tváří v tvář někomu, kdo to doopravdy zažil, je daleko působivější, než vidět nějaký film. Jsem vděčná, že jsem jeho životní příběh mohla vyslechnout.“

„Bylo to poučné, dozvědět se něco z minulosti od někoho, kdo byl u toho a kdo to zažil. I toho pána obdivuju, že takhle dokáže mluvit o smrti svých rodičů, bratra, svých nejbližších před cizími lidmi, vyprávět po několikáté svůj příběh.“

„Beseda mi přišla jako skvělej zážitek. Druhá světová válka mi přijde ze všech částí historie vůbec ta nejzajímavější. Myšlenka, že můžu poslouchat vyprávění o životě člověka, který nejen druhou světovou válku zažil, ale také může vyprávět svůj vlastní příběh, svoje vlastní zážitky z té doby, mně přijde jako jedna z nejzajímavějších. Rozhodně příjemná změna oproti kostrbatému výkladu z učebnic. S kým jiným mít debatu, když ne s veselým mužem, který si podle všeho užil svůj život a je vděčný za to že se (podle jeho slov) – dvakrát narodil!!!“

„Bylo zajímavé poslouchat člověka, co má v životě za sebou takhle těžké období a ztráty, a zároveň je schopný si stoupnout před padesát lidí a vyprávět to, aby si to aspoň náznakem dokázali přiblížit.“

Loni jsem měla jednoho doma. Téměř jsem s ním zažívala celý maturitní ročník. Od podzimního stužkáče, přes maturitní ples, až po konečné poslední zvonění, o maturitě samotné nemluvě. I když se trochu zdá, že je to jen plánování od pařby k pařbě, není to úplně tak pravda. Abych letošní maturanty povzbudila, poptala jsem se pár těch loňských, jak zvládali stres, svaťák a celou maturitu.
„Před maturitou jsem to nikomu nevěřil a vím, že mi nikdo ze čtvrťáku taky věřit nebude, ale maturita na Boženě je lehká a v pohodě. Stačí pozdravit a vědět aspoň něco, s klidem, chladnou hlavou a máte to v kapse.“ suverénně odpovídá Jirka Hanousek. Podotýkám, že opravdu odmaturoval a vůbec ne špatně. I když nevědomky, trochu mu oponovala Káťa Ciborová: „Když jsem měla před maturitou, nesnášela jsem řeči typu – to je brnkačka, maturita je fraška. No a teď, neříkám, že to byla fraška, ale zas až tak těžký to nebylo. Vystresovaná jsem byla, to je jasný. Je důležitý si učení rozvrhnout.“ Doporučuje i harmonogram učení, když to stihnete v předstihu, je podle ní dobré den před maturitou vypnout hlavu, jít jen tak ven a nemyslet na ní. O tom, že se mezi učením dají stíhat i jiné, příjemnější činnosti a hlavně co sami budete potřebovat, mě přesvědčil Michal Zahálka: „Díky moudře voleným předmětům (čeština, angličtina, francouzština, dějiny umění) a pedagogům, jejichž vstřícnosti jsem věřil, jsem si mohl dovolit předmaturitní stresy odložit až na tu úplně poslední chvíli a spíše se věnovat přípravám na jeden podařený maturitní koncert, který jsem pomáhal páchat, a zejména přípravě na přijímací zkoušky“.

***

Často od svých spolužáků slýchám větu: „Gympl je prakticky úplně na nic, jako blázni se tu učíme úplně všechno a na vysokou se stejně budeme připravovat sami“. Co na to partička absolventů?
Na otázku: „Co mi gympl dal?“, mi odpověděla Týna Bartošová: „Kamarády, obecný vzdělání, i když jsme na to kolikrát nadávali. Naučila mě jednat s učiteli a autoritami obecně, argumentovat, vycházet s lidmi, kteří mi úplně nesedí. Nejvíc mi asi dalo francouzské divadlo a výuka francouzštiny celkově. Znalosti z gymplu mi hlavně daly obecný přehled, který jsem využila i při přijímačkách. Díky například hodinám pana prof. Martina mám znalost cizích slov a umění sama si odvodit jejich význam. Důležité byly jazyky. U ostatního jen základy.“

Je asi pravda, že nikdy nemůžeme dopředu vědět, jaké vědomosti z gymnázia nám na něco budou a na které si vzpomeneme leda tehdy, když je budeme sami vysvětlovat svým dětem. Absolventi se ale shodují v tom, že jim znalosti opravdu pomohly k přijímacím zkouškám na vysokou školu. „Hlavně mi pomohl k přijímacím zkouškám. Samozřejmě mě nenaučil vše, musela jsem se připravovat i sama ve volném čase, ale rozhodně mi tu přípravu ulehčil. I v prvním ročníku na VŠ jsem hodně těžila z vědomostí, které jsem se naučila už na gymplu.“, dodává Káťa.

Šťastný a veselý student anglistiky a divadelní vědy na Filosofické fakultě UK Michal ještě souhlasí s Týnou, co se týče francouzského jazyka: „Gymnázium mi dalo zejména setkání s některými osobnostmi z řad pedagogů, které mě silně formovaly po vědomostní, schopnostní i osobní stránce. Lásku k francouzštině a Francii (což je ovšem u anglisty tak trochu trojský kůň). A samozřejmě setkání se spoustou milých spolustudujících, které stále rád vídám.“

Z pohledu medika Jirky, který si myslí, že se z Boženy trochu stává humanitně-francouzské gymnázium, ještě trochu jinak: „Božena mi dala vědomí toho, že jsem elita! A také nepřeberné množství způsobů kam a na co si napsat tahák“ (Za větou bylo samozřejmě několik smajlíků ) „  Hlavně v přírodovědných předmětech, obzvláště na seminářích, jsem měl skvělé učitele a ze základů čerpám i teď,“ dodává trochu vážněji.

Ondra Macl, u nás na škole (vlastně i jinde) známá osobnost a umělec odpověděl, jako vždy, originálně:

„Během jakýchkoliv intelektuálně
onanistických diskuzí jsem lehce brilantní.“

„Stresy jsem venčil na kolečkových bruslích.
Svatý týden je utrpením, které osvobozuje.“

U některých už jsem zmínila i školu a obor, který se rozhodli studovat. Pro letošní maturanty už je to trochu pasé, i když vám tipy třeba pomohou dodatečně. Až se dostanete na pět škol a nebudete si moci vybrat tu nejlepší. Ostatním to třeba trochu rozšíří obzory. U Michala už víme, že je šťastný a veselý v Praze, na divadelní vědě a anglistice. Jirka studuje medicínu u nás v Hradci (LFHK) obor Všeobecné lékařství a svou spokojenost vyjádřil takto: „Je to pro člověka, kterého to baví, má k tomu nějaký vztah a nečeká moc peněz. Jinak učitelé jsou zatím fajn“. Katka studuje v Praze na Univerzitě Karlově, Fakultu sociálních věd, obor Žurnalistika: „Jsem velice spokojená, protože je to přesně to, co jsem chtěla dělat. Navíc je to velice kreativní obor, člověk se zkrátka nenudí“. Týna studuje v Brně, na Masarykově univerzitě, obor Právo a právní věda: „Zatím jsem nadmíru spokojená. Už v druhém semestru máme i praktickou výuku, akorát by nás z toho nemuseli zkoušet…“. Ondra také studuje v Brně na MU-Sociální politika a sociální práce + Mediální studia a žurnalistika a je velmi spokojen. Upozorňuje na velké množství písemných úkolů, hlavně na žurnalistice.

***

Doufám, že jsem vám, letošní maturanti, aspoň trošku zklidnila napjaté nervy. Pohodářům třeba i upevnila jejich postoj (nebo naopak, nabudila je k akci ).

Nakonec mám od absolventů vzkazy jen a jen pro vás.

„Maturantům hodně štěstí!“

„Zcela upřímně řečeno, přátelé, nanejvýš tak vaši babičku bude zajímat, jaké máte maturitní vysvědčení. Ale kde budete studovat dále, to by mělo zajímat především vás. Tak zlomte vaz.“

Střední Ameriku ohrožuje ropná skvrna rozlohou větší než celá Česká republika. Většina Američanů je příliš tlustá na to, aby mohla do armády, z toho třetina se raději svěřuje psovi, než vlastnímu manželovi. V Číně si můžete na vlastní kůži prohlédnout, jak vypadá Česko. Čeští kuchaři v Singapuru vybojovali stříbrnou medaili za teplou kuchyni, bronzovou za studenou. Vědci zjistili, že konzumování minimálně jedné tabulky čokolády týdně vede k depresím. Na mítink Komunistické strany Čech a Moravy v Hradci Králové dva neznámí mladíci vhodili dýmovnici těsně před tím, než svůj slet zahájili českou státní hymnou. Z airsoftu je modrý bojovný výcvik. Čeští nezletilí nemohou vyjádřit svůj názor na politiku ve studentských volbách. Možná trochu té česko-škvorecké zbabělosti. A svoboda slova tu snad ještě platí, tak proč přemlouvat Mádla a Issovou?

***

Pochlubím se. Klidně si můžu dojít pěšky na koncert největší kapely současnosti a nebudu to považovat za své Undisclosed Desires. Tady najdete vysvětlení.

Myslím, že je až moc příležitostí pro dnešní mladé dívky, kterak přijít k uschnutí.  Kdybych se trochu nebála dalšího nařknutí z feminismu, navrhla bych i svátky, při kterých by mohli uschnout chlapi. Myslím, že takový Den dětí by k tomu byl ideální.

Redakci Punklu žádné uschnutí nezastaví, protože dodržuje pravidelný pitný režim. Místo toho, abych vám ho složitě rozepisovala a hanbou nezákonnosti se propadala, raději vám naznačím budoucnost. Co je hvězdám, nakonec i všem, jasné, že v pátek budeme všichni páchnout a chlubit se novými tetováními (bude první poslední zvonění – 4.A a 4.B). Blízká budoucnost  Punklu není vidět tak jasně a zřetelně, nicméně je krásná a velmi barevná. Uzavřeme majálesový speciál se Sto zvířaty. Dále pro maturanty a třetí ročníky, možná se dozvíte něco o tom, na co vám znalosti z gymplu vlastně budou. Do třetice všeho dobrého naladíme vlnu trochu vážněji, v tématu křesťanství a mladí lidé, no a také o té zatracené politice.

V příštím měsíci bude možná opět malý hudební maraton, tentokrát z festivalu JamRock.

Mějte se a punklujte s chutí!

Kapely, které hrají jako první, mívají tu nevýhodu, že posluchači přibývají pozvolna. Teprve přicházejí, rozkoukávají se a více času tráví u stánku se svým prvním pivem než před pódiem. Tahle ústecká partička má ale díky svým četným koncertům natolik dobrou pověst, že dav v Šimkových sadech už mezi třetí a čtvrtou odpolední sborově zpíval jejich Kurtizánu. Nikdo nelitoval, že si nechal utéct několikátou televizní reprízu JAGu, protože každý koncert je přece originál. Nechat si ujít Zpěvy deště vylepšené kusem Ruské rakety by byla přece jen škoda a pochybné existence potulující se po festivalovém prostranství (našeho Krále nevyjímaje) byly rozhodně zajímavější, než kdejaké Království Divočiny. Pánové se postarali o energický začátek celého festivalu a nakopli rychle se rozrůstající dav na několik dalších hodin. Ze svého setlistu sice už vyškrtli Buď a nebe i Hvězdáře, přibyly ale například Éterická a Hestia z jejich aktuálního alba Autoportrét. Jen možná škoda, že jsme se nedočkali pozvání na pódium – zničit stage hned při první kapele by bylo přinejmenším zajímavé. Tak třeba příště – UDG budete mít možnost vidět a slyšet na JamRocku v Žamberku nebo na letošním Rock for People.

***

Jak se vám teď líbil koncert?
No koncert byl skvělej! První koncert venku, nádherný počasí, skvělý lidi, paráda.

Jak se vám hraje v Hradci, hrajete často?
V Hradci se nám hraje dobře. Hráli jsme tady několikrát U cikána. No je to tu dobrý!

A jak se vám hraje v Pardubicích? :D
Taky dobrý. Akorát jsem dneska slyšel, že měli nějak problém ve Žluťáku, že jim snad vyhořel, nebo co.

Taky jsem slyšela.
Ale tam jsme hráli asi před měsícem a super. Taky super, Pardubice. To máte nějakou nevraživost nebo co?

Ale tak ani ne. Ten Hradec x Pardubice, to je tak normální.

Kdo vám píše texty?
Texty nám píše náš šoumen, bubeník.

No jo, vypadá na to.
To je náš dvorní textař.

A plánujete teď něco nového? I když jste teď, relativně nedávno vydali desku.
Cédéčko? To asi ne. To jsme teď před rokem vydali – Autoportrét, tak doufáme, že bychom na podzim mohli spáchat DVD. Když to vyjde. Ať jsou nějaký penízky.

Jaké to je mít tak velkou podporu fanoušků? Poslední dobou jste se hodně proslavili. Vy nehrajete zase tak moc dlouho, ne?
My už hrajeme celkem dlouho. směje se Ale je to paráda, když je fanoušků hodně. Když je jich ještě víc, je to super. Čím víc lidí, tím líp. Paráda. Je to fajn, když jsi na pódiu a vidíš, že tam ty lidi pařej a že se jim to líbí. Nabije tě to energií.

No nám se líbil koncert moc!
To díky!

Teda, trochu nám chyběl Hvězdář…
Tak víš co, my se snažíme teď trochu protlačit ty novější, aby nebylo pořád dokola to samý. Tak jsme teď dali místo Hvězdáře pomalou Éterickou.

Éterická z alba Autoportrét

Super to bylo! Těšíte se na Rock for People?
No určitě. Stoprocentně. Tak to je pro mě takovej vrchol sezóny. Myslím, že tam zůstaneme, zapaříme, jako každej rok se strašně vožereme a bude dobře.

Tak to je asi všechno. Teda jestli chcete ještě něco vzkázat hradeckým studentům?
No pěkně studujte! směje se

Díky moc!

Malá koncertní galerie na závěr:

Za dunivých zvuků Silného refrénu, byla za pódiem jedinečná možnost vidět skupinku skákajících přeludů patlajících na sebe ostře modrou – šmoulí barvu. Jeden z nich se právě soukal do krátké červené sukýnky – kandidát na Krále Majálesu 2010 – Jenda Funda alias Fuňas. Není divu, že nakonec získal nejvíce hlasů a stal se našim panovníkem pro tento rok.

***

Věříš si na vítězství?
No zajisté. Když jsem takhle modrej, tak určitě!

Máte to nějak připravené, nebo budete improvizovat?
Družina:  Svlíkneme ho do naha!

***

Teď už se ale vážně musel trochu koncetrovat na svojí volnou disciplínu, tak jsem ho i celou jeho družinu nechala.

Znovu jsem ho potkala později. Po všech disciplínách i náročném obíhání areálu a shánění lístku. Škemral, prosil, lákal, pogoval, no jako správný král. Teď byl ale trochu klidnější, modrá barva na obličeji už pomalu zasychala, nálada ale stále vřela. Napětí ze sčítání hlasů bylo zřejmé.

***

Můžu s tebou teď udělat krátký rozhovor?
To já ti klidně řeknu.
Kuba Lapacholek (další kandidát) s Fuňasem najednou:  Penízeeee!

To už tu jednou bylo. Tak, jaké to bylo? Jaká byla soutěž?
Úžasný, fantastický, parádní. Obrovská zkušenost a bylo to vážně úžasný!

Co bylo nejlepší?
Myslím, že asi volná disciplína. To byl tak největší úlet.

Člen družiny: Kromě toho, diváci ještě určitě neviděli balet na techno.

No to rozhodně ne! směje se

Jaké bylo vybírání lístků? Jak to šlo?
Myslím, že dobrý! Protože já mám ten osobní šarm a přírodní kouzlo. Takže to šlo krásně, skvěle jako po másle! Stačilo si vybrat krásnou družinu a potom to šlo krásně! No samo to šlo.

Člen družiny: No ty lidi nám ty lístky dávali, skákali na nás, já už jsem řikal: „Já to nechci, já to nemám kam dát!“ a oni mi to rvali!

Já už na ně: „Do tý bedny už se to nevejde, co blbneš?“ A oni: „Ne, prostě musíš vyhrát!“. No a tak jsem tady. Oni mě prostě chtěli. Máme našlápnuto. Jinak se máme krásně a tak.

Jak se těšíte na maturitu? s ironickým podtónem
No, tak to byla blbá otázka. směje se To byla hodně blbá otázka.

No dobře, omlouvám se, to bylo trochu mimo.
Člen družiny: Já už mám jednu otázku z češtiny!

Já už mám tři. Čtvrtou mám rozečtenou.

Člen družiny: Zítra začnu.

To už si říkám měsíc: „Zítra začnu“. Tak je to celý čtvrťák. Nejdřív od začátku čtvrťáku, že se začnu učit, potom to bylo po Vánocích, potom po pololetí, potom jarní prázdniny, teď po Velikonocích, pak jsem si řekl: „čeština, ájina“, tak potom. No tak teď už musíme.

To chápu, tak hodně štěstí!

***

Fuňas se po rozhovoru rozhodl, že mu jeho kreativita pro dnešek nestačí. Vzal si do ruky nahrávač a rozhodl – vyměníme si role.

Fuňas: Tak mi pověz, jak se ti sbíraly lístky?
No supr se mi sbíraly lístky, protože Kuba je úplně nejlepší. (pozn. autorky: Byla jsem členkou družiny druhého kandidáta na Krále Majálesu)

Tak tuto odpověď jsem slyšet nechtěl, ale děkuju za ní. V čem vidíš největší privilegia a největší přednosti tvého guru?
No, největší Kubova přednost…

Chci slyšet přednost, nechci slyšet „zadnost“.
No tak ta není zase tak špatná…

Ale, zabíháme do intimností! Jen tak dál!
Cože jste to za časopis?

My jsme časopis – Ukaž a odhal!
No tričko si sundávat nebudu.

Tak nic, jdeme dál! Budeme pokračovat.
No a v čem? Povídej!

No v těch přednostech.
Jeho přednosti jsou, že je pohotovej, že je super, má kupu palestin a nosí hezký košile.

Tak to byla opravdu pohotová odpověď. Děkuju za ní. prazvláštní škyt Další otázku bychom měli. Co s načatým večerem?
No, teď určitě Sto zvířat, ale už jsem taková vyskákaná. Je mi líto, že jsem propásla skoro celý Migy.

Když ti vítr, napne plachtu, když ti plachta popožene jachtu, když ti vítr padam padádá…
…když ti jachtou, jízda dodá klid.

Jak snadné je žít! Teď bychom tady měli takovou dost zásadní otázku. Co ty a politická situace v Afghánistánu?
Tak to mě opravdu trápí každý den, každou noc. Nemůžu kvůli tomu spát, nemůžu jíst, nemůžu kvůli tomu dělat vůbec nic, protože pořád musím myslet na to, jak je to s tím Afghánistánem.

Uvidí odraz v mých slunečních brýlích a zvolá: „Tý jo, já jsem modrej! To jsou takový ty brýle, kde ti vůbec není vidět obličej, od půlky čela až po pusu!“

Hele, právě tam hlasí něco o tom, že Lapacholek prohrál, co ty na to?
To je blbost, ty mě tu jenom mateš, abys mě znervóznil.

Já ti povím Večerníček. Žil byl jeden Pacholek a ten vyhrál. A byla to jenom pohádka.
Ale i ty pohádky se někdy plní!

No většinou ne. Viděla jsi někdy, aby tu pobíhal Křemílek s Vochomůrkou? Nebo Šmoulové? Směje se Tak! Pro to bojuju, viděla jsi někdy Šmouly ve Večerníčku? Právě to je ten problém, který se tu vyskytl, a který my jsme ochotni řešit!

***

Karta se znovu obrátila…

Autorka: Proč máš ty Šmouly tak rád?
Já nevím. Nic bláznivějšího mě nenapadlo.

No Šmoulové jsou modří a modrá je dobrá.
Tak. Já jsem to bral, že Kuba bude mít něco intelektuálního a já potřebuju diváky a posluchače (nevím, jestli se na mě dívali, nebo mě poslouchali) oslovit. Prý mě nebylo moc slyšet, takže se spíš dívali. Potřeboval jsem posluchače, potřeboval jsem jim ukázat. Houby, posluchačům se neukazuje. Potřeboval jsem divákům ukázat to, co ještě neviděli, posluchačům říct, co ještě neslyšeli a hluchoněmým, no na ty… (pozn. autorky: nedá se publikovat…), protože víš, co bys jim tak řekla?

Jo, to jsem se chtěl ještě zeptat. Jak chcete dát tomu, kdo dá nejvíce počtu hlasů palestinu, když každý může dát jenom jeden hlas?

Ty jsi ale hodně chytrý! A hodně ti to pálí! Nejsi ty z Boženy?
Počkej, počkej. Jsem chytrý, jsem krásný… ano, jsem z Boženy!

No je to trochu hloupost, no.
Nejsi ty z Boženy?

Počkej, jsem chytrá, jsem krásná… ano, jsem z Boženy!
No, ty Božeňáci, to je něco neuvěřitelnýho!

No úplný přírodní úkaz!
Buď jsou modrý anebo krásní! A jsou i výjimky, které jsou obojí! mázne mi modrým prstem přes obličej. Tak už jsme pokrevní bratři.

Tak trochu pošmoulí.
Ježišmarja. Pošmoulí bratři, tak to je dost ujetý.

Tímto bych asi završil náš rozhovor, protože myslím, že hlavní dotazovaný nám řekl úplně všechno a vymačkaný je úplně na maximum.

Myslíš sebe?
No jistě!

-> Redakce Punklu upřímně blahopřeje Fuňasovi k vítězství a doufá, že naplní své předvolební sliby a vyvede nás z krize!

Prvním z nich byl, vám dobře známý, Jenda Funda z Vojtovy zvěře! Agresivní aktivista za práva křečků a Šmoulů. Jeho královskou přezdívkou je Fuňas III. řečený šílený. Zajisté si ho všichni dobře pamatujete z vánoční akademie. Ano, byl to ten Maxi King. Pravděpodobně ho to nepustilo a ještě chvíli nepustí. Při své krátké prezentaci se ukázal jako velký zastánce Šmoulů a maturantů. Inspiroval se například nedělní debatou našich úhlavních politiků a připravil si velice zajímavé a důkazné cedule. Užívá si studentského života a je to na něm vidět. Má spadeno na vítězství, i když jistou konkurenci má.

Tou je například druhý kandidát – Kuba Klouzek s královskou přezdívkou – LaPacholek. O něco mladší student Střední umělecko-průmyslové školy hudebních nástrojů a nábytku. Soupeřův dvouletý náskok svižně stahuje. Z jeho programu vyzdvihnu například slibovaný „ceremoniál“ o uzavření míru s Hradcem a Pardubicemi. Kuba dokonce slibuje i hmotnou cenu tomu, kdo mu dá nejvíce hlasů! A to svojí palestinu, kterou je velmi charakteristický.

Jejich poslední konkurence nabývá konečně pravého rodu, tedy, třetím kandidátem je dívka! Blonďatá Verča, studentka Vyšší odborné zemědělské školy, sází na ekologické smýšlení hradeckých studentů. Jedním ze základních bodů jejího programu je boj o záchranu přírody na Plachtě. Jejím heslem je také „ Na Pardubicích je nejhezčí silnice do Hradce“. Ve své krátké scénce připomněla i jednu velikou podobnost mezi šéfem sociálních demokratů a jedním chrochtajícím růžovým zvířátkem.

Myslím, že to ve výběru krále letos nebudete mít vůbec jednoduché. A hlavně, že letošní Majáles by mohl být ještě dost zajímavý. Ne jen pro bláznivost kandidátů, ale i pro zběsilost jejich družin (skupina lidí podporující svého kandidáta, to oni budou vybírat vaše hlasy).

***

Přinášíme vám jedinečný rozhovor s naší školní celebritou! Jenda Funda, zvaný Fuňas, kandiduje na Krále Majálesu. To asi nikoho nepřekvapí. Ale víte, proč se hlásí, k čemu se hlásí a co hlásá?

Odchytila jsem ho po náročné tiskové konferenci, konané organizátory Majálesu, právě pro zviditelnění a zveřejnění kandidátů na letošního Krále nebo Královnu. Samotný rozhovor s Honzou není moc dlouhý, měl nějaké osobní biologické problémy, tudíž mu dělaly problém záchvaty smíchu, či složitější otázky, a proto také zasahoval i do druhého rozhovoru – s Kubou LaPacholkem.

Proč kandiduješ na Krále Majálesu?
To je dost složitá otázka, proč kandiduju na Krále Majálesu … záchvat nezadržitelného smíchu, avšak drží … Tak teda. Říkám si: „Žiju jen jednou, tak proč nezkusit všechno?“.  A viděl jsem nabídku, tak jsem to vzal. Všema deseti!

Máš nějakou kampaň? Vymyšlenou? Rozjetou?
Mám rozjetou velkou kampaň, a to za zrovnoprávnění Šmoulů. Jelikož si myslím, že na Šmouly se neprávem zapomíná a Šmoulinka je opravdu kus. Dost lidí si myslí, že když jsou modří, tak je mohou diskriminovat, a to podle mě není není není není není není není …adekvátní.

Pokračuje až po lehké odmlce, páni kandidáti jsou zatíženými hvězdami, jeden diktafon nebo mikrofon nezůstal suchý, nebo nepoprskaný od drobečků z koblihy…

Kde jsme to skončili?

Není není není není …
Tak to není není není …. Jaká byla otázka?

Tak půjdeme radši na další. Co slibuješ lidem, když tě budou volit?
No tak světový mír … slíbit nemůžu. Určitě bych taky snížil poplatky u maturity. Jelikož podle mě, když něco někdo neumí, dává zbytečně moc peněz, aby prošel. Tak bych byl pro to, aby se dávalo míň. Třeba tak pět tisíc by stačilo, za jeden předmět. Možná ještě míň. A určitě bych se víc zaměřil na ty Šmouly. Protože jen na Barrandově, to se mi zdá, že je docela málo. Dal bych je na Novu, na jedničku, na Primu, ČT 1, ČT 2, prostě roznesl bych je po médiích. Možná, kdybych je dal i do rádia, tak by to bylo „eňo ňuňo“.

Kde ses dozvěděl o soutěži na Krále Majálesu?
No tak plakáty byly všude kolem, nestačil spočítat kolik jich je, ale psali něco ve stylu, že se zúčastní, že je nějaká soutěž o Krále Majálesu, tak jsem si řekl, proč to nezkusit.

Vzkázal bys něco studentům a čtenářům?
Studenti všech zemí, zpijte se.

Díky!

***

V dalším rozhovoru vám představujeme druhého kandidáta. Vyznavače palestin a kostkovaných košil můžete potkat leda v jídelně. Studuje na Střední umělecko-průmyslové škole hudebních nástrojů a nábytku a je to poznat. Kuba LaPacholek je umělec každým coulem …

Tak nejdřív se asi představ, protože náš ústav tě nezná.
Já jsem Kuba.

A dál?
Klouzek.

Proč kandiduješ na Krále Majálesu?
Protože …. zoufalý pohled na ostatní členy družiny…  Proč kandiduju?

Dobře, tak co si od toho slibuješ?
Fuňas: Prachyyy!  S pusou plnou koblihy.

Peníze! A spoustu nových kamarádu, jako třeba tady Fuňase.

Tak to je kamarád za všechny prachy.
F: Za pět tisíc!

No, proč teda kandiduju … člen Fuňasovy družiny stojí těsně vedle Kuby s papírem, kde je napsáno „SMRDÍ“ s šipkou směrem k němu… Víš, ono to tam nebude vidět.

Tak já to tam můžu napsat, že…

Lehká pauza zapříčiněná hromadným focením. Oba tábory dohromady jsou tedy zvěčněny.

Tak už jsme zvěčněni, Kubo, co nám ještě řekneš?
No jasný, ještě k tomu proč jsem se přihlásil…

F: Peníze!! … opět s pusou plnou koblihy, nebo stále?

…protože si spoustu mých přátel přálo, abych se zveřejnil ještě více, než už jsem. Protože si myslí, že jsem děsně „kreativní dement“, a tak jsem se chtěl přihlásit. Myslim, že jsem král.

Co slibuješ lidem, když tě zvolí? Obzvlášť u nás na škole, kde už svého kandidáta máme.
Také s pusou plnou koblihy. Ano, vy už svého kandidáta máte … což jsem já. A slibuju mír a lásku. A chtěl bych uzavřít světový mír, tedy ne … i když ano, světový mír … no prostě mír s Pardubicemi.

F: Můžu ještě něco připojit do svého rozhovoru?

Nemůžeš!

Tak povídej …
F: Že já nikdy nebudu pracovat v ZOO!

Dobře, to byla velmi konstruktivní připomínka…
No, uzavřu ten mír s Pardubicemi, protože všichni dobře ví, že Hradec je nejlepší.

Co myslíš, že je největší tahák na Majáles?
Tak asi Sto zvířat a Horkýže.

F: Na to ses mě neptala!

Co myslíš, že je největší tahák na Majáles?
F: Já!

No, jako kdybych to čekala…
No vůbec! Nejlepší jsou Horkýže a Sto zvířat. A Fuňas tady kouří křečka.

Ne, to je Santova čepice!
Kdosi od Fuňase: Né, to je taťka Šmoula!

Tak, Kubo, co bys ještě vzkázal našim velmi početným čtenářům?
Mám vás rád. Peace & Love.

Děkujeme.

Na závěr nějaké odkazy, ve kterých se můžete dozvědět více informací o kandidátech a jejich volebních programech:

Kuba LaPacholek na facebooku.

Fuňas na facebooku.

Obecné informace najdete zde.