Hlavní postavu, kolem které se děj točí, si zahrála Lenka Vlasáková. V roli Heleny se představuje jako čtyřicátnice, co se právě rozešla s manželem a řeší svou osobní krizi. K ruce má dceru Lauru (Veronika Kubařová) a také matku Vilmu (Eliška Balzerová), bývalou herečku. Na scéně se objevuje i Jakub (Vojtěch Dyk), který spolu s filmovou Laurou tvoří pár. Jakub zařizuje společné bydlení pro sebe a Lauru, ale ona jejich vztah tak vážně nebere. Navíc ji okouzlí Jakubův kamarád Michal (Jiří Macháček), který má rozptýlit Helenu. Jakub časem zjišťuje, že ho přitahuje právě Helena. Do labyrintu vztahů zasahuje i babička Vilma. Pod záminkou sepsání svých pamětí se na sklonku života seznamuje se sympatickým novinářem Danem (Roman Zach).

Vztah Heleny a Vilmy je vyhrocený, ale potom, co se Helena dozvídá, že má její matka rakovinu, jí odpouští chyby, které udělala. Naopak Helena s Laurou spolu přestávají vycházet.

Největším lákadlem je bezpochyby Eliška Balzerová, která dostala roli ušitou přímo na tělo. Nejenom že srší energií, ale také peprnými vtipy. Její postava si píše záznamy o všech svých milostných dobrodružstvích a veřejně se jimi chlubí. Určitě se pobavíte, až bude svádět novináře Dana a nakonec se i dozvíte, jestli se stal jejím úlovkem.
Mě osobně překvapil výkon Vojty Dyka. Poprvé ztvárňuje jednu z hlavních rolí a velmi dobře. Zároveň také Dykova kapela Nightwork nahrála titulní píseň k filmu. Můžete se ale těšit i na hudbu Jana P. Muchowa, která navozuje vášnivou, komickou a místy i tesklivou atmosféru.

Ačkoli některé kritiky k filmu nejsou přívětivé, já musím být. Jsou chvíle, při kterých se budete chtít válet smíchy po zemi, ale i chvíle, kdy kinosál utichne. A také pana režiséra chválím za to, jak dobře se vžil do ústředního ženského trojúhelníku a napsal tak vtipný a zároveň citlivý scénář.

Budeme tedy předpokládat, že si přejete rok 2010 pojmout daleko lépe než rok předešlý a že svůj osud neponecháváte náhodě. Tak upřímně, kdo z vás si dal předsevzetí? Někdo chce přestat kouřit, další zase zhubnout, omezit svoji návštěvnost na facebooku, přestat si okusovat nehty a tak dále. Skupina lidí bez výše zmíněných neřestí (pokud do ní patříte, velmi vám gratuluji) si naopak přeje nabýt nových věcí. To je v pořádku.

Kolik z vás ale na svůj novoroční slib nezapomnělo už druhého ledna, popř. hned deset minut po silvestrovském odpočítávání? Dva nebo tři jedinci? No jen se přiznejte! I já se přiznám.

Rozhodla jsem se, že si žádné předsevzetí dávat nebudu. Nakonec jsem si jedno malé dala, ale stejně jako spousta naivních lidí jsem od něj stejně musela upustit. Proč? Protože nemám vůli. Protože vidina nových, lepších dní nestačí k tomu, abyste se mohli změnit. K tomu je potřeba odhodlání a ta moje postrádaná výdrž.

Dávám si tedy teď, v půlce ledna, moje poslední předsevzetí. Už nikdy nebudu na Nový rok nic slibovat. Pokud jste stejně neodhodlaní jako já, navrhuji vám to samé. Vždyť nový začátek nemusí být jen prvního ledna.

Pro všechny milovníky impresionismu (anebo prostě jenom pro zvědavce, co rádi žijí kulturně) je ve vídeňské výstavní síni Albertině vystavena skvostná obrazová přehlídka od známých i ne zrovna proslulých umělců. Renoir, Degas, Monet, van Gogh, Seurat, Cézanne a další malíři světových kvalit se zde ucházejí o vaši přízeň a je jen na vás, jestli si je oblíbíte. Výstava totiž není pojata úplně tradičně, nejslavnější impresionistická díla zde nehledejte. Místo toho se vám naskytne nový pohled na tento avantgardní směr a ještě budete uvedeni do světa vnímání barev. Sami si povšimnete drobných detailů, na které vás upozorní vědecký rozbor děl. A kdyby vás náhodou omrzelo obdivování ladných tahů štětcem, můžete si v televizních koutcích nasadit na uši sluchátka a podívat se na rozhovory s odborníky.

Albertina nabízí i expozici moderních děl z 20. století, máte možnost vidět několik maleb Pabla Picassa, zejména zátiší.

Prostory Albertiny se nachází v Hofburgu, starobylém paláci rakouské monarchie, odkud je to kousek do moderního Leopoldova muzea, které se nachází v tzv. Muzejní čtvrti. Zde momentálně vystavují díla Edvarda Muncha. Expozice působí hodně depresivně, nicméně vás uchvátí portréty jednoho z malířů, který významně ovlivnil vývoj moderního umění. V Leopoldově muzeu se také nachází stálá (a vůbec největší) kolekce obrazů Egona Schieleho a jeho učitele Gustava Klimta.

Když už dáte na mé doporučení,  rozhodnete se vyrazit do vánočně vyzdobené Vídně a prohlédnete si výše zmíněné výstavy, doporučuji vám také nahlédnout do Umělecko-historického a Přírodovědného muzea. Jsou to dvě budovy postavené v Ringstrasse hned naproti sobě. Zajímavé je, že jsou stavby identické (taková vídeňská Dvojčata), liší se tedy jenom exponáty. V Umělecko-historickém muzeu to je sbírka nejznámějších světových obrazů, v Přírodovědném třeba nálezy z doby bronzové, ale taky sbírky lebek a drahých kamenů.

Kromě letošních vánočních překvapení se každoročně pořádají adventní trhy. Kde je hledat? Opět ve staré části města, na náměstí mezi Přírodovědným a Umělecko-historickým muzeem, kterému vévodí socha Marie Terezie. Stánky se dobrotami a drobnými vánočními suvenýry najdete i před radnicí.

Jednalo se o koncert skupin Alžbětiny Sosny, Mother´s Angels a Standby. Zlatým hřebem večera byli hradečtí Standby, kteří se pochlubili hlavně vlastní tvorbou. Mohli jste třeba slyšet jejich novou písničku Sen a Pojď děvčátko do křoví. Večer byl výjimečný i tím, že se v klubu za večer objevilo přes 350 lidí. Kdo viděl prostory AC, ten žasne.

Bohužel tahle obrovská návštěvnost také znamenala, že se našlo pár lidí, kvůli kterým musela zasahovat policie. Důsledkem tohoto incidentu je omezení koncertů podobného rázu. Osobně doufám, že se všechno zanedlouho vrátí do starých kolejí.

Koncertu Standby a spol. se zúčastnila skoro celá redakce našeho časopisu. A co dámy z Punklu nadchlo nejvíce? Především perfektní hlas zpěvačky Žofky Dařbujánové, originální texty a melodie a skvělý zvuk. Těšíme se na další povedené koncerty (tentokrát bez zásahů policie) a hlavně si přejeme, aby se nám starý AC klub v nejbližší době vrátil.

Byla jsem zvědavá a vyzpovídala jsem kytaristu Standby Tomáše Cibora (kterého jistě všichni dobře znáte jako Cibiho)!

Tome, jak se ti líbil váš koncert?

Řekl bych, že to byl asi nejlepší koncert, co jsme kdy měli. Hodně mě překvapila rekordní návštěvnost a atmosféra, která byla od začátku koncertu skvělá. Celá kapela si váží toho, jak nás lidi podporujou.

Jaký máš názor na omezení koncertů v AC klubu?

To, co se stalo během koncertu, mi ještě pořád leží v hlavě a moc mě to mrzí, protože je to nejoblíbenější hudební klub naší kapely. Doufám, že všichni pochopí, že to není vina Standby.

Plánujete se Standby nějaký další koncert?

Jasně. V nejbližší době plánujeme nacvičit unplugged verzi koncertu do AC, protože zrovna tohle povolený je. Není to ale jenom o tom si vzít akustickou kytaru a odehrát koncert, bude nám to chvíli trvat. Když to bude dobrý, tak se máte na co těšit!

O dalších činnostech Standby se dozvíte na facebookovém fanklubu!

Jak dlouho se věnujete umění? Vzpomínáte si na vaše první výtvarné počiny?
Co je umění? Řekněme, že tak od svých dvaceti let, to, co dělám, považuji za umění, ale malovat jsem začal asi v jedenácti letech. Překresloval jsem fotky, protože se mi to tehdy moc líbilo. Každopádně jsem byl samouk, takže jsem na všechno musel přijít sám. S odstupem času musím říct, že by mi tenkrát chození na výtvarku dost pomohlo.

Kde jste studoval?
Na gymnáziu ve Vrchlabí a na královéhradecké pedagogické fakultě.

Baví vás učit? Nevrátil byste se radši do doby, kdy jste byl studentem?
Zatím učím rád, uvidíme za třicet let, jestli budu ještě moci mluvit. Baví mě bezprostřední kontakt se studenty a předávání informací, pokud možno ne jako např. z Wikipedie. Na hodinách výtvarné výchovy je dobré, že tam každého studenta zajímá něco jiného, a to se mi líbí. Nevyhovuje mi ale to věčné papírování.
A jestli bych byl rád znovu studentem? No, částečně ano, protože když jsem studoval, měli jsme poněkud omezené zdroje a výklady nebyly tak kvalitní. Když se na to dívám zpětně, určitě bych se zajímal o jiné předměty, třeba o matematiku a němčinu, to mi tehdy moc nešlo. Němčinu už sice ovládám, ale stálo mě to nějaké úsilí. Tohle bych vrátil, ale jinak jsem rád, jak to je.

Věnujete se i vlastní tvorbě. Vystavujete teď někde nebo plánujete nějakou výstavu?
Jedna výstava právě probíhá v Alexandrijské knihovně v Káhiře, kde mám několik prací. Na prosinec je naplánována výstava v Muzeu moderního umění ve švýcarském Curychu – ta je ale na rozdíl od té egyptské samostatná. Pár grafik jsem také posílal do Číny. Samostatnou výstavu jsem měl nedávno na zámku v Častolovicích i tady v Hradci Králové. Další výstavy v Čechách plánuji asi až na příští rok.

Co z výtvarné tvorby vás nejvíc baví?
To, co dělám, to znamená grafika. Zajímá mě i fotografie, ale to nehodlám moc prezentovat.

Na čem teď pracujete?
Na cyklu ilustrací k mýtu o Heraklovi a ještě k jedné básni, ale nerad bych předbíhal, dost často se totiž stane, že něco nedokončím.

Máte nějakou humornou historku z branže?
Historek mám dost, jen nevím, jestli by byly publikovatelné. Nedávno se mi ale stal docela dobrý trapas. Vystavoval jsem na častolovickém zámku a ještě před zahájením výstavy jsem tam dodatečně posílal dvě fotografie. O mém focení ví málokdo,  takže když jsem tam potom přijel, jedna paní mi říká: ,,Přišly nám ještě dvě takový strašně ošklivý fotky a my vůbec nevíme, co to je.“ Říkal jsem si, co to může být, a nakonec se ukázalo, že to jsou ty moje fotky. Bylo to spíš faux-pas.

Vyučujete i češtinu, nezkoušel jste psát?
Teď už moc ne, ale když jsem studoval, literární ambice jsem měl. Na vysoké škole vycházel fakultní časopis, kde jsem publikoval pár básní. Jediná, která by opravdu stála za zmínku, byla báseň inspirovaná Havranem od E. A. Poea.

Které ze současných výtvarníků obdivujete?
Je jich řada. Z českých třeba Adolfa Borna, který je po umělecké stránce opravdu na výši, Kulhánka nebo Suchánka. Opravdu světovým grafikem je Konstantin Chmutin z Ruska. Zabývá se technikou, kterou bych moc chtěl dělat, ale zatím ji dost neovládám.

Chystáte se v dohledné době na nějakou výstavu?
Do Prahy na výstavu Josefa Čapka. S výtvarným seminářem se pojedu podívat do Vídně na výstavu impresionistů a rovněž na díla Edvarda Muncha.

VYBERTE LEPŠÍ

Televize / Kniha

Klasická hudba / Populární hudba

Čaj / Káva

Hořká čokoláda / Mléčná čokoláda

Kino Centrál / Cinestar

Město / Vesnice Předměstí

Blondýnky / Brunetky

Slunce, seno / Pelíšky

Motýlek / Kravata

Kočka / Pes Kočkopes