Jak jsme ulovili vombaty aneb The Wombats v LMB!

Wombats Crossing!27. listopadu byla první adventní neděle. Někteří možná užívali domácí pohody, jiní sháněli dárky, já se ale s Esterkou vydal do Prahy do Lucerna Music Baru na lov. Lovili jsme vombaty. Vombat je malý vačnatec žijící v jihovýchodní Austrálii a na Tasmánii. My jsme ale nelovili tyto vombaty, nýbrž britsko-norskou indie kapelu The Wombats. Lov to byl úspěšný a jako trofej máme rozhovor s bubeníkem Danem Haggisem.

Ještě několik slov k samotnému koncertu. Naplněný, i když ne zcela vyprodaný, Lucerna Music Bar viděl kapelu, se kterou jsme na české klubové scéně tu čest ještě neměli. Předtím, než ke slovu přišli samotní Wombats, publikum na hudební vlnu naladila norská kapela Team Me. Šestičlenná kapela, která měla pět zpěváků, tři klávesáky, tři bubeníky/perkusáky, dva kytaristy a jednoho basáka. Že vám to nějak nesedí? Holt někteří muzikanti museli zvládat více činností na jednou nebo střídat nástroje. Tato příjemně znějící kapela s frontmankou, která ze začátku vypadala, jako by byla minutu před umřením, připravila publikum na hudební nášup. Jejich syntezátorové pojetí hudby mělo něco do sebe. A frontmanka nám navíc ukázala, že má skutečně ohromnou pusu.

Přesně na čas, v deset hodin, přišla na scénu hlavní hvězda večera. A hned prvními tóny své úvodní písně Our Perfect Disease si publikum naprosto získali a nepustili ho až do samotného konce. O tom, že zde The Wombats mají věrné fanoušky, svědčí například skutečnost, že při písni 1996 několik dívek vytáhlo potápěčské brýle, jako asociace ke klipu na danou písničku.

The Wombats předvedli skvělý hodinu a půl trvající set svých písní a při závěrečném hitu Let’s Dance To Joy Division zpěvák vůbec nezačal zpívat, protože úvodní slova vylétla z davu pod podiem, a Matthew „Murph“ Murphy se tak přidal až ve druhém verši.

A teď slibovaný rozhovor. S bubeníkem Danem Higgisem…

The WombatsNyní to bude váš první klubový koncert v Česku, co očekáváte?
Pff… Vůbec nic? Nic moc neočekáváme, protože jsme tady nikdy nehráli. Hráli jsme tu v létě na festivale Rock for People a byli jsme skutečně překvapeni reakcí publika. Lidi zpívali, znali naše písničky… Nevěděli jsme, jestli nás někdo v Česku zná. Myslím, že pokud se všechno povede, tak by to mělo být dobrý vystoupení. Myslím, že lidé budou mít hodně energie. A Praha je velké město, tak se snad najde několik lidí, kteří přijdou.

Tento podzim jste měli část šňůry v Americe. Je to rozdílné? Koncertovat v USA nebo v Evropě?
Jo! Amerka je mnohem menší. Obecně je to tam mnohem menší než tady.

Kluby jsou menší?
Kluby jsou asi stejně velké jako tady. Ale ve zbytku Evropy, třeba v Německu, všude kde jsme hráli to tak pro 1500 až 3000 lidí. Tak to je v Německu, stejný to je i v Holandsku. Je to trochu větší. Podobně jako v Británii nebo Austrálii. Amerika je skutečně velká země, hráli jsme třeba v New Yorku pro tisíc lidí a potom v Chapel Hill v Severní Karolíně pro cca dvě stě lidí. Takže je to rozdílné v tom, jak velké tam jsou kluby. My v kapele ale milujeme výzvu koncertovat v místech, kde nás nikdo nezná. Je to dost zajímavý. Hráli jsme třeba v Austrálii pro pět tisíc lidí, se světelnou produkcí, lasery a vším možným, bydleli jsme v luxusních hotelech, a potom jsme přijeli do Ameriky a byli jsme v dodávce. Já jsem toho taky hodně odřídil, moc jsme nespali, ubytování v zavšivených hotelech, a připadali jsme si jako tři roky zpátky v Británii. A bylo to hodně zajímavý, začnete potom být hladoví po… ne snad po úspěchu, ale hladoví po hraní pro více lidí ve větších prostorách.

A jaké jsou rozdíly mezi americkým a evropským publikem?
Myslím, že Evropani jsou divočejší. Nevím, jestli to je proto, že tady máme větší fanoušky a lidi líp znají naši hudbu, ale myslím, že obecně v Británii, v Evropě a vůbec na různých festivalech je reakce davu mnohem divočejší, lidé šílí a je to velká párty. V Americe někdy, ne vždycky, ale vypadá to, že se na vás spíš dívají. Neprožívají to a nešílí tolik. Někdy jsou ta představení trochu živější, ale lidi tam nešílí, jenom pokyvují hlavou do rytmu. Ale oni to milují a užívají si to, když se s nimi pak bavíme po koncertě. Ale není to stejná úroveň intenzity. Nedá se to říct o všech vystoupeních v USA, ale obecně je to tak.

The WombatsVaše první album bylo kytarové, druhé spíše syntezátorové, co můžeme čekat od dalších alb? Víc kytar, nebo víc synťáků, nebo něco úplně jiného?
Zatím nevíme, protože jsme na dalším albu ještě nezačali pracovat. Naše aktuální deska je venku asi šest měsíců, takže se teď nestresujeme, koncertujeme a užíváme si to. Ale myslím, že teď máme dobrou formu a dobrej mix kytar a synťáků. Mohli bychom dělat písničky s velkou spoustou kláves, s programováním, více do elektra, kdybychom chtěli. Ale i na našem současném albu jsou kytarové písničky, nebo někdy tam jsou písně, které mají spoustu syntezátorů tak do poloviny a potom je hodně kytary. Snažíme se to správně namixovat, aby nás to stále bavilo. Řekl bych, že naše třetí album bude mít nejspíš podobnou směs kytar a kláves, ale třeba tam bude jedna písnička čistě kytarová a další jenom synťáková. Opravdu zatím nevíme. Možná písnička, kde bude jenom ukulele.

Všichni v kapele jste multiinstrumentalisté, když jsem se díval na různá videa, viděl jsem, že dokážete hrát na banjo, violoncello a mnoho dalšího. Můžeme očekávat nějaký multi-instrumentální projekt, kde bude každá písnička nahraná s jinými nástroji?
Jo! Asi ano. Nemyslím si, že bychom natočili celou desku takovou, ale bylo by to určitě hezké, mít nějakou písničku, kde bychom podnikli něco s piánem, cellem, akusticky nebo tak nějak. Můžeme udělat píseň, která bude skutečně vycházet pouze z různých nástrojů. Máme potenciál na mnoho různých stylů a je nesmírně zajímavé sledovat, kam se ubíráme. Ale taky děláme spoustu vedlejších projektů, například více folkové věci, nebo více elektro. A někdy používáme cello na nahrávání. Používali jsme cello, banjo, ukulele, a když používáte různé nástroje, udržuje to zábavu. My hrajeme všechno, je to náš způsob myšlení.

Koukáš se víc holkám na prsa, nebo zadky?
Myslíš, jako v davu?

Obecně…
Hmmm… Pfff, myslím, že dřív jsem byl spíš na prsa, ale teď si myslím, že spíš… ááá… Asi to je tak na stejno. Ale když jsi na pódiu, tak pochopitelně nemůžeš zkoumat dívkám pozadí, takže nemáš na výběr. Ale my to moc neděláme. Někdy si ale člověk nemůže pomoct. Třeba jednou jsme hráli na jednom fesťáku v Rakousku, kousek od Vídně. Bylo to naše nejvtipnější vystoupení. Tohle léto, myslím, že to bylo po Rock for People. Šli jsme tam a bylo to dost divný. Byl to takový punkový a metalový fesťák a my jsme si říkali „Hej, tohle je mrtě podivný.“ Každopádně, začali jsme hrát a asi uprostřed byla jedna holka. Všichni kolem, byli opilí, byli totálně na plech, a tahle holka ukazovala svoje kozy snad po celou dobu. Byla skutečně pod parou, na něčích ramenou, tričko vyhrnutý a furt jela „woooooo hoooooo!“ a my jsme si jen říkali „Co se to tu k sakru děje?“ Upřímně, po chvíli jsme na to udělali vtípek „Omlouváme se, že se nedíváme na nikoho dalšího z publika, ale tady je jedna holka s prsama venku. Klidně ukažte své přednosti!“ A potom, asi pět holek skutečně udělalo totéž a celý dav pod podiem se rozjásal a ty holky se otáčely. Bylo to hodně komický. Ale obecně jsou naše představení velmi kultivovaná, tohle bylo jedno spešl.

Když jste byli na Rock for People, porozhlédli jste se kolem, případně byli jste se podívat na nějakou další kapelu?
No, ani ne… Viděli jsme jednu z kapel, která hrála před náma, nějaká metalová parta z Austrálie (Parway Drive – poznámka autora). Chtěl jsem se podívat na Bright Eyes, ale museli jsme odjet. Je to škoda, že jsme tam trochu nepobyli, ale prošli jsme se kolem a vypadalo to tam moc hezky.

Minulý měsíc, jsme tady měli The Subways. Jaké jsou vaše vztahy s jinými kapelami v Británii?
Dobře, že jsi uvedl Subways. Známe je, potkali jsme se na několika festivalech. Jsou to fajn lidi a taky jsme vypili pár panáků s Billym. Dříve jsme taky trávili čas s The Twang a s Pigeon Detectives. Docela jsme se znali. Ale jako kapela se upřímně moc neznáme s dalšíma kapelama. Nejsme zas takoví kamarádi s jinýma kapelama. Ale ku příkladu Team Me, kteří hrají dnes večer, s nima se dost kamarádíme. Vždycky vycházíme s lidma, se kterýma trávíme čas. Ale obecně si myslím, že krom festivalů, kde některé kapely jdou taky pařit do publika, podívat se na jiné kapely a třeba se s nima seznámit, raději potkáváme místní lidi, než kapely. Spousta muzikantů je dost divných.

Váš největší hit je předpokládám Let’s Dance to Joy Divison. Tančíte na Joy Division i ve skutečnosti?
Ano! Tančili jsme na to hodně v minulosti. Ale je to vlastně jen o Love Will Tear Us Apart. Tak tomu je v Británii, nevím, jak to je tady…

The WombatsZnáme tu písničku. Ale není to taneční song, je dost těžké na to tančit.
Jo, ale oni to tu nehrajou v barech jako písničku na tancování? Protože v Anglii, když jdete třeba na rockotéku, tak často hrají Love Will Tear Us Apart a lidi na to skutečně řádí. V baru v Liverpoolu, kam jsme často chodívali, to hráli snad vždycky. A i historka o tom, jak Murph na tuhle písničku tančil na stole se svou ex-přítelkyní je pravdivá.

Kdy a kde ses poprvé opil?
No, poprvé jsem se trochu přiopil na jedné silvestrovské párty, když mi bylo asi tak třináct. Ale poprvé kdy jsem se vyloženě opil, když mi bylo čtrnáct, na svatbě bratrance mojí mamky. Bral si španělskou dívku a byla to ohromná slavnost. Byl jsi někdy na španělský svatbě? Je to úžasný, to musíš zažít. V Cateras, když jsem přišel do hradu, byl tam býčí zápas s toreadorem a ženich se potom měl postavit býkovi. Býk srazil ženicha, potom i jeho bratra. Byl to menší býk, ale i tak to bylo kurevsky děsivý. A všichni měli obíhat dokola v kruhu.

Jako circle pit s býkem?
V podstatě jo. No a ten večer, ve Španělsku, kde jsou benevolentní k nezletilému pití, mi táta řekl, že si můžu dát pivo. Tak jsem si dal pivo a já jsem říkal „hmm, to je dobrý“. A potom tam byl soudek vína, kde stačilo otočit kohoutkem a naplnit skleničku. Nikdy jsem moc vína nepil, tak jsem tam tak seděl a pil jsem to jako pivo. Skončil jsem někde na zemi, zkoušel jsem tancovat se svou babičkou. Byl jsem skutečně na plech.

Jsme studentský časopis, mohl bys nám říct něco zajímavého, co se ti přihodilo ve škole?
(přemýšlí) Zkouším si vzpomenout… Většina nejšílenějších věcí vůbec, se opravdu stala ve škole. Hlavně když jdete na univerzitu. Prostě člověk přijede odněkud, kde bydlí, na univerzitu a potkává všechny ty nové lidi, bydlí s nimi ve stejné budově a všichni si zvykají na život daleko od domova. Myslím, že tou dobou byly ty nejšílenější pařby. Zlomil jsem si ruku, protože jsem míval boxovací pytel a někdy v prvních dnech na škole, kdy jsme se opravdu hodně, hodně opili, vrátili jsme se a napadlo nás udělat zápasy v boxu. A potom jsem se probudil následující den a nemohl jsem hýbat s rukou. Nemůžu si vzpomenout na další historky, protože si je už ani nepamatuju.

OK, děkujeme za rozhovor!
Není zač, rádo se stalo.

—————————-

English version:

This is going to be your first club show in Czech Republic. What do you expect?
Pff… Absolutely nothing? We don’t expect anything, because we’ve never played here. We did a festival in the summer called Rock for People and we were really suprised with how good the reaction was there. People were singing, knew the songs… We didn’t reallize, that anyone knew The Wombats in Czech Republic. So i guess, if that’s anything to go by, it should be a good gig. I think, people should have lots of energy. And it’s a big city, so hopefully there is a few people who will come.

You went to America this autumn. What are the differences between concerting in the USA and in Europe?
Yeah, America is much smaller, in general it’s smaller than here.

The clubs are smaller?
The clubs are about the same size as here. But in the rest of Europe, like in Germany, everywhere we play is kind of between 1500 and 3000 people. That’s in Germany and same in Holland. Everywhere it’s a little bit bigger. Kinda similar to the UK or Australia. But in the US, it’s such a big country… We were playing in New York to a thousand people and than we played in Chapel Hill in Northen Carolina to like two hundred people… So it’s a big diference, in how big the venues are. But as a band, we love the challenge of going to places where nobody knows us. It’s really interesting. Like when we played in Australia to five thousand people, production with lasers, and all sort of fancy shits, staying in nice hotels and than we go to America and we’re like on the bus, I drove quite a lot. We didn’t sleep very much, we slept in shit hotels and it felt like it was three years ago in the UK. And it’s so exciting, because you get so hungy for like… not success, but hungy to play to more people in bigger rooms.

And what about the differences between the audience in Europe and America?
I think the European audiance is wilder. I don’t know, if it is just because people here are bigger fans and know the music better, but I think in general in the UK, in Europe the festivals anyway, the reaction of the crowd get really wild, they have a crazy time, it’s a big party. In America sometimes, not always but it seems like people are more just watching the show. They don’t live it, they don’t go crazy too much. Sometimes the shows are little bit, by they don’t go totally crazy they‘re just nodding thein heads. They love it, they really enjoy it when we speak to people afterwards. But it’s not the same level of intensity in the crowd. That’s not sayable to all shows in America, but in general it is like that.

Your first album was more about guitars, you second more about synthesizers, what can we expect from your next albums? More guitars, or more synthes or something totally different?
We don’t know yet, cause we haven’t started making new album. This album’s been out for six months, so we’re just taking our time, playing shows and enjoying it. But I think we’ve got a good template a good mix of sounds. We can do songs with lots of synthes, with programming, like more electro if we want to. But on our actual album there ale songs with lots of guitars and sometimes it’s lot sof synths for half of the song and then lots of guitars. We try to mix it and keep ourselfs interested. I would think, maybe the third album wil have similar kind of mix of synths and guitars. But maybe there will be one song with only guitars maybe one with only synths… We don’t know yet. Maybe a song with just a ukulele.

You all in the band are multiinstrumetalists, you can play on various musical instruments, such as banjo, violoncello, or whatever. Can we expect some project, where every song will be played on different music instruments?
Yeah maybe! I don’t think we’ll have whole album like this, but it would be obviously nice to have one song where we could do someting with piano, cello, accoustic, whatever. We could do a song, which is really stripped down. We’ve got potential to do so many different styles and it is really exciting to see where we go. But we also do a lot of different projects along the way like more folk things or more electro things. Sometimes we use cello to recordings. We have used cello and banjo and ukulele and you use all these different instruments, it keeps fun. We play anything. It’s our mentality.

Do you observe more girls’ boobs or butts?
In the crowd?

In general.
Hmm… Pfff, I think i used to be more a boob guy actually, but now I think I’m more aah… Probably the same. But on the stage, obviously you can’t see girls‘ bottoms, so you don’t have a choice. But we don’t very do that. Sometimes it kind of a… You can’t help it. Once, we played on the festival in Austria, somewhere oustide Vienna, it was the funniest gig ever. It was this summer, I guess it was after Rock for People. So we got to the show and it was really weird it was like punk and metal festival and we were like „Hey, this is weird.“ Anyway, we started playing, and there was a girl in the middle everyone was shitfaced everyone was really drunk and this girl got her boobs out all the time. She was really drunk on someones shoulders and she just kept her t-shirt pulled and was like „Whoooo Hooooo“. And we vere on stage just thinking what the hell is going on here. Honestly after a while we made a joke of it: „We’re sorry for not looking at anyone else in the crowd, but there is a girl with her brests out. Feel free to get your boobs out!“ And then about five girl started doing same thing and whole crowd was like cheering and then the girl were turning around. It was kinda ridiculous. But in general are our gigs very polite, that was a wierd one.

When you were on Rock for People, did you have some time to walk around and see other shows?
Well, not really. We saw one of the bands before us, some metal band from Australia (Parkway Drive – author’s note). I really wanted to see Bright Eyes, but we had to leave. That was really shame, we didn’t spend some time there, but we had a little walk around the festival and it seemed very good.

Last month, we had The Subways here. What are your relations to other bands in UK?
It’s good you mentioned The Subways, we know them, we’ve met on several festivals. They’re really nice people and we also drank few shots with Billy. We also used to spend time with The Twang and Pigeon Detectives. We kinda knew them little bit, but as a band honestly we generaly don’t know much other bands. We’re not like that good friends with other bands. But for example Team Me, who are playing tonight, we’re good friends with them. We always get on with people that we spent time with, but in general I think, apart from the festivals, where more band also go to the crowd and try to watch some other band and meet the people, we meet some local people, rather than the bands. Lots of musicians are quite wierd.

You greates hit is, I guess, Let’s Dance to Joy Division. Do you actually dance to Joy Division?
Yes, we have done, obviously in the past. But it’s just Love Will Tear Us Apart. That’s how it’s in the UK, I don’t know how it’s here.

Yeah, we know this song, but it’s not a dance song. It’s really hard to dance to this song.
Yeah, but do they not play it in bars and let people to dance to it? Cause in England if you go to an indie night, they will play Love Will Tear Us Appart and people go wild. Especially in the bar in Liverpool, where we used to go all the time, they used to play it and it is a true story, that Murph was dancing at the table with his ex-girlfriend.

When and where did you first time get drunk?
I think got a little bit drunk on one New Years Eve party when I was like thirteen. But my memory properly of get drunk was when I was fourteen and it was my mom’s cousine’s wedding. He was marrying a spanish girl and it was a big wedding. Have you ever been to a spanish wedding? It’s amazing, you’ve got to do it. In Catheras, when you went to this castle, there was a bull fighting ring with a torero and the husband has to go in and face the bull, that’s a tradition. He got knocked over and his brother got knocked over as well. It’s a smaller bull, but it’s still fucking scary and we were all allowed to run around in the ring as well.

Like a circle pit with a bull?
Basically yeah, pretty much. And that night, obviously in Spain, they are quite relaxed with younger people drinking. So my dad was like „OK, you can have a beer.“, so I had a beer and I was like „um, fine“. And there was a wine bucket where you just turn the tap and fill your glass. And I’ve never really drunk much wine so I just sat there drinking it like beer and I ended up lying on the floor, trying to dance with my grandma. I was total mess.

We’re a students‘ magazine, can you tell us someting crazy, you’ve done in school?
(Thinking) I’m trying to think… Well I find most of things that are crazy, that ever happend were actually in school. When you arrive from wherever you live to the university and you meet all these new people, you live in the same building, you all’re trying to get used living away from home. I guess that was where the most crazy parties happend. I broke a bone in my hand, because I used to have a punchbag and it was one of the first days of school and we got really really really drunk and then came back and we all decided to have a boxing match. And then I woke up the next day and I couldn’t move my hand. I can’t hardly think any crazy stories, because I don’t remember most of them.

OK, that’s all, thank you!
No worry, thank you.

Tags:

2 Reakcí k “Jak jsme ulovili vombaty aneb The Wombats v LMB!”

  • MD napsal:

    Článek hezkej, ale příště by neuškodilo si opravit čárky (ne, u příslovečných určení se v češtině nepíšou) a projet to Wordem, bo ty překlepy hlavně v anglický části jsou fakt zbytečný.

    • evca napsal:

      Díky za poctivý čtení! :)
      Ještě to určitě projedeme, stane se, že i základní chyby amatérské oči přehlédnou… :)

Reagujte